Glasgow trip!

S dvoutýdenním zpožděním jsem se konečně dostala k sepsání pár zážitků z našeho super skvělého zmrzlého víkendu v Glasgow. To jsme tak jednou na party dostali nápad, že by nebylo špatné zas někam vyjet a první návrh byl Glasgow. Samozřejmě nikdo nebyl proti a výlet byl domluvený. Pak už stačilo jen zarezervovat hostel a bus a mohli jsme vyrazit.

První várka našeho zájezdu, tedy já, Pauline, Amandine a Sanna, vyrazila už v pátek ráno. Do Glasgow jsme dorazili kolem 1 odpoledne a hned nás uvítalo „krásné“ počasí. Už kolem 2 se začalo stmívat a střídavě pršelo, ale to nám náladu vůbec nemohlo zkazit (akorát jsme se navzájem pořád smály, jak se nám ve větru obracejí deštníky :D). 

Po příjezdu se nás hned ujala Pauline, jelikož v Glasgow strávila 10 měsíců, takže přesně věděla, kam zajít na oběd, na nákupy, na party a samozřejmě i na nějaké ty památky. Po obědě jsme se ubytovaly v hostelu, který byl asi 10 minut pěšky od centra, navíc za super cenu (10₤ / noc), a pak jsme vyrazily na obhlídku centra a na nákupy. Je to podobné jako ve všech větších anglických městech - jedna dlouhatánská ulice plná obchodů. Večer nás už čekala house party u kamarádky Pauline, které se v Glasgow tak zalíbilo, že tam teď studuje na výšce. Šlo vidět, že už tam žije poměrně dlouho, protože pochytila typický skotský akcent a asi už začíná být otužilá, tak jako většina angličanek, takže měla v bytě strašnou zimu. Večer jsme ještě pokračovaly do centra do jednoho clubu, což se trochu protáhlo, takže původní plán vstávat ráno v 9 se změnil na 11. 

V sobotu po obědě jsme šly vyzvednout Marilyne a Quentina a pak jsme vyrazily na obhlídku města. Prohlédli jsme si centrum města a hlavní náměstí George square s radnici a momentálně i s vánočními trhy, kluzištěm a kolotoči. Pak jsme se vydaly do části West End, kde se nachází Univerzity of Glasgow, asi jedna z nejkrásnější, co jsem kdy viděla (prý se jí nechala inspirovat i J. K. Rowlingová). Uvnitř se nachází i kaple, kde se můžou současní nebo bývalí studenti nechat oddat, nebo Hunterian Museum a Art Gallery. 

Památek už jsme měli prohlédnutých dost a taky jsme se potřebovali trochu zahřát, takže nás Pauline vzala do jedné stylové skotské hospody, která se nacházela v kostele (opravdu to z venku vypadalo jako normální kostel!). Aby toho nebylo málo, pokračovali jsme do baru, kde se koktejly servírují v gramofonu :D Abychom si noční život v Glasgow ještě pořádně užili, vyrazili jsme opět do clubu. Tentokrát jsme se už naštěstí vrátili docela brzo, ale i tak byl na nás spánkový deficit hodně zdát. 

V neděli ráno jsme se vydali do druhé části Glasgow - West End, která prý patří k jedné z nejnebezpečnějších. My jsme tam teda nic nebezpečného nezažili, ale za to jsme viděli první (a jak to tak vypadá asi i poslední) sníh! Taky jsme navštívili botanickou zahradu a místní muzeum. Do odjezdu už zbývalo jen pár hodin, takže jsme akorát stihli oběd, kdy jsme ochutnala nějakou skotskou specialitu (speciální na tom akorát bylo, že maso bylo servírované v pečivu). Poslední zastávkou byla galerie moderního umění, kde si v jedné části mohli návštěvníci vyrobit vlastní výtvor nebo se jen tak koukat na výtvory ostatních (některé byly teda hezčí než ty od opravdových umělců :D). 

Cesta zpátky do Manchesteru uběhla naštěstí docela rychle, asi i proto, že jsme dorazili o hodinu dřív :D No co dodat, měli jsme se parádně, ani deštivé počasí a zima nemělo šanci nic pokazit, byli jsme přece v Glasgow!

Všichni chtějí do Manchesteru!

Jen co ve čtvrtek odjela Gréta, v pátek jsem se už chystala na letiště vyzvednout rodiče a ségru. Jelikož mamka se létaní vždycky strašně bála, docela jsem se divila, že se odvážila dojet až do Anglie (ale co by kvůli mně neudělala, že :D). Naštěstí se na letišti neztratili a všechno proběhlo v pohodě, i když mamce a ségře se ten let moc nelíbil, ale zvládly to. Z letiště jsme se vypravili přímo do Manchesteru, kde měli rodiče zamluvený hotel, takže jsem je ubytovala (s jejich anglickou slovní zásobou, která obsahuje „Hi“, „Bye“, „Thank you“ by to asi moc nezvládali :D). A po večeři se jelo ke mně na koleje, kde jsme zase ubytovali ségru. 

Na další tři dny jsme už měla připravený náročnější plán. Hned v sobotu nás čekal výlet do Liverpoolu. Měli jsme podobnou trasu, jako když jsem tam byla poprvé (viz http://erasmus-uk.blogspot.com/2011/10/liverpool.html). Takže jsme si prošli přístav, muzeum, katedrálu, samozřejmě jsme nezapomněli na nákupy (kvůli tomu sem taky ségra jela :D) a náročný den jsme zakončili v kavárně. Do Manchesteru jsme dorazili až kolem 7, takže jsme rodiče poslali zpátky na hotel a my jsme s Verčou a dalšíma spolubydlícíma vyrazili do clubu 5th Avenue, aby si taky užila noční život v Anglii.

Naštěstí jsme se v noci vrátili docela brzo, takže jsme byli ready na další část výletu. V neděli jsme vyrazili nejdřív obhlédnout moji univerzitu a odtud nám jel bus do Media City UK, nové části Salfordu. Jelikož jedna zastávka byla dočasně uzavřená, tak jsme dalších 45 minut hledali další zastávku a čekali na správný bus, který má správně jezdit každých 10 minut! Naštěstí jsme se do Media city dostali celkem včas, všechno jsme si prošli, vyfotili a ještě taky jsme obhlédly stadion Manchester United.

Pondělí bylo věnované Manchesteru, takže jsme pochodili centrum a nějaké ty památky (soudy, John Rylands Library, radnici s náměstím a katedrálu). V tu dobu se zrovna všude chystaly vánoční trhy, škoda, že naši nedojeli o týden později. Teď už to tu vypadá úplně jinak, vánoční dekorace, stromky, hudba a nazdobené stánky, kde koupíte vše na co si vzpomenete, od čajů, čokolády, přes pivo, víno, sýry, klobásy a různé druhy jídla a zahraničních specialit, a taky všelijaké vánoční dekorace, oblečení, bižuterii atd. Po prohlídce města jsme se zamířili do Red Hot Buffetu, kde se za 8₤ tak moc najíte, až to není pěkné :D. Stejně jako Gréta minule, tak i mamka to vyhodnotila jako nejlepší zážitek z Manchesteru! Po víc jak dvou hodinách přežírání tradičně následovali nákupy a večer jsme pak zakončili v anglické hospodě. V úterý čekala rodiče a ségru cesta dom, letadlo odlétalo už v 7 ráno, takže vstávání ve 4 nebylo nic příjemného. Ale i tak se to zvládlo a doufám, že si to tady se mnou pořádně užili!

Týden po tom, co odjeli naši se ségrou, mě čekala další, tentokrát už poslední návštěva - Ondra. Mezitím jsme se samozřejmě poctivě učila a připravovala na psaní další eseje..:D Pro Ondru to byl taky první let, ale na rozdíl od mamky a ségry, jemu se let hodně líbil. Z letiště jsme tentokrát zamířili hnedka do školy, kde nás čekala přednáška z předmětu Constructing Guilt and Innocence. Potěšilo mě, že stejně jako posledně Grétu, i jeho předmět zaujal. Program na následující dny byl podobný jako vždycky. Ve středu jsme vyrazili do Media City UK a na Stadion Manchester United a v pátek do Manchesteru. Tam jsme to pochodili podobně jako s našima, takže památky (stihli jsme i People´s History Museum, které bylo fakt zajímavě a hodně interaktivní), Red Hot Buffet (opět velká spokojenost s jídlem :D) a nákupy. 

Mezitím jsme ve čtvrtek vyrazili na celý den do Birminghamu, kde v tuto dobu stejně jako v Manchesteru dominují vánoční trhy, i když v Birminghamu je to asi větší extrém. Hlavní náměstí Victoria Square je přeplněno stánky, různými světýlky, dekoracemi (někdy hodně kýčovité) a hlavně lidmi. My jsme si teda prošli náměstí, radnici, katedrálu a navštívili jsme Art Gallery. V Birminghamu zas tak moc zajímavých památek není, ale za to tam je asi největší nákupní centrum, které jsem kdy viděla. Velký komplex, který má několik navzájem propojených budov, plných obchodů, kaváren a restaurací, tam si dal v pohodě strávit celý den. V pátek před odjezdem jsme výlet zakončili v TigerTiger, aby mohl Ondra obhlédnout „vystrojené“ anglické holky (některé opět nezklamaly :D).

Jak to tak vypadá, všechny moje návštěvy byly v Manchesteru spokojené, ani se nedivím, protože je to tady super! :D

Londooon!

Listopad se zatím zdá jako nejnavštěvovanější měsíc, nejdřív jsem měla sraz s holkama v Londýně, pak za mnou přijeli naši a ségra a příští týden to zakončí Ondra.

Nejdřív začnu výletem do Londýna, který byl mimochodem úplně super! Dlouho jsme se domlouvaly, kdy a kde se sejdeme a nakonec zvítězil Londýn, i kvůli ceně letenek (díky ryanair! :D). Sraz jsme měly v pátek večer před našim luxusním hostelem (ten nejlevnější, který jsme našly :D), já jsem předtím strávila 5 hodin v buse a asi další hodinu blouděním po Londýně a v metru. 

Kolem 8 večer tedy začal můj společný výlet s Grétou a Kristou. Po ubytování jsme se vydaly do obchodu nakoupit večeři a taky nějaké to pití na večer. Už po cestě nás šokoval rozlehlý hřbitov, který se nacházel vedle hostelu. Ještě víc v šoku jsme byly při pohledu z okna našeho pokoje, kde byl opravdu luxusní výhled na celý hřbitov. Strašidelnou atmosféru ještě umocňovaly různé podivné zvuky, které se všude kolem ozývaly nebo padající závěsy. Večer jsme si ale i tak užily.
Ráno nás čekala luxusní snídaně - toast s marmeládou. Na první snídani jsme došly celkem pozdě, tak jsme předpokládaly, že když si příště přivstaneme, bude víc jídla na výběr, ale nebylo..:D Marmeládu už nechci minimálně do konce roku vidět!

Po „vydatné“ snídani jsme se vydaly metrem do centra. Obhlédly jsme Trafalgar, Piccadilly, Westminster, Parlament a taky Hyde Park a St. James Park. Nejvíc se nám stejně asi líbily parky, které mají na podzim úžasnou atmosféru. Po cestě jsme udělaly asi milion fotek, válely se v listí a naháněly veverky a tak. Pak už následoval oběd a po něm několikahodinové nákupy, z toho jsme většinu času strávily v Primarku, i když tam bylo narváno, zvládly jsme toho nakoupit opravdu hodně (a za málo peněz).

V neděli jsme se vypravily na Tower a Tower Bridge. Cestu nám trochu zkomplikovala uzavřená část metra, ale aspoň jsme se mohly projet tradičním dvoupatrovým autobusem (a jako správné turistky jsme seděly nahoře :D). Z Tower Bridge jsme se vydaly pěšky do Tate Modern, ale jelikož jsme po cestě zlenivěly, zbytek jsme dojely metrem. Po prohlídce Tate Modern (která je mimochodem zadarmo) jsme se vydaly k St. Paul´s Cathedral, před kterou stanovali a protestovali nějací aktivisti, takže místo katedrály, jsou na většině fotek stany a lidi s transparenty :D Na oběd jsme chtěly zajít na fish & chips, ale odradily nás vysoké ceny (kolem 10₤), takže jsme nakonec skončily v osvědčeném „mekáči“. Pak už tradičně následovaly nákupy, opět jsme vykoupily polovinu Primarku a mohly jít spokojeně spát.

Jelikož je Krista pilná studentka, tak se v pondělí vracela zpátky do školy do Prahy, za to my jsme s Grétou pokračovaly do Manchesteru. Grétě už bylo smutno po nákupech, tak jsme se zas vydaly do obchodů, tentokrát jsme naštěstí neutrácely jen za oblečení, ale i za jídlo. V úterý jsme stihly zajet do nové části Salfordu - Media City a taky jsme obkoukly Stadion Manchester United. Odpoledne jsem Grétu vzala na přednášku do školy, vypadalo to, že jí to docela bavilo, jelikož celou dobu poslouchala a dokonce si i dělala poznámky (což u ní není tak běžné :D).

Plán na středu byl taky jasný -prohlídka Manchesteru, oběd v Red Hot Buffetu a nákupy (nečekaně). Jak jsme se dozvěděla, nejlepší zážitek z Manchesteru bylo jídlo. To se dalo čekat, protože tak luxusně se za dobrou cenu najíte jen málokde.

Ve čtvrtek už náš výlet končil. Klidně bych si to hned zopakovala znova, i když těch peněz mohlo být utracených trochu míň :D

Něco málo ke studiu

Abyste si nemysleli, Erasmus nejsou jen samé výlety, užívaní si a party, ale je to taky poctivé chození do školy, psaní esejí a neustálé studování! (Ne kecám, zas tak hrozné to tu není :D)

Nejstarší budova campusu

Tak čím bych začala. Nakonec jsem si tady zvolila jen dva předměty, každý je za 10 kreditů, takže pokud je udělám, minimum mám splněné a to mi bohatě stačí. První předmět je „Constructing Guilt and Innocence“, což je vlastně takový mix kriminologie, práva a sociologie, takže o tom skoro nic nevím, ale o to víc mě to baví. Výuka probíhá každé úterý od 2 do 5 většinou formou přednášek, ve třídě je nás celkem hodně, asi kolem 40 - 50 studentů. Učitel je celkem sympaťák, mluví zajímavě a hlavně je mu dobře rozumět. Každá přednáška zahrnuje podrobný popis jednoho známého kriminální případu a poté následuje teorie, někdy doplněná filmovými ukázkami nebo různými cvičeními. Na některé přednášky jsou dokonce pozváni různí hosté, například místní detektivové nebo právníci, se kterými můžeme probírat jednotlivá témata a diskutovat. Na konci semestru nás pak čeká návštěva místního soudu.

Druhý předmět se jmenuje „Women, Violance and Victimisation“ a taky probíhá formou přenášek, každý čtvrtek od 3 do 6. Tento předmět už mě zas tak moc nebaví, jelikož mi přijde, že je to někdy pojato až moc feministicky a že se hodně informací opakuje.  Ale zároveň jsou některá témata zajímavá, probíráme například domácí násilí, prostituci nebo znásilnění. Vyučující předmětu je celkem zábavná a aktivní, neustále poskakuje a dělá vtípky. Některé přednášky obsahují i ukázky filmů nebo rozbor některých textů, ke kterým máme dopředu vypracovat zadané otázky.

A co mají tyto předměty společné? Hlavně to, že se nemusí psát žádná zkouška (proto jsem si je taky vybrala :D), na sociologii totiž zkoušky probíhají formou esejí, kdy máte asi za tři hodiny odpovědět na dvě otevřené otázky. Moje vybrané předměty zahrnují pouze písemné práce. Pro „Constructing Guilt and Innocence“ jsou to dvě eseje, každá má být na 2500 slov a já zrovna dopisuju první z nich na téma “You can’t convict a million dollars”. Takže jsem několik dní strávila hledáním různých knih, článků a časopisů vztahují se k tématu a teď se to snažím nějak poskládat dohromady a dokončit. Samozřejmě, že by to šlo i rychleji, ale znáte to :D V druhé eseji máme podrobně rozebrat jeden konkrétní slavný případ. Celkově stačí jen 40%, takže snad to nějak vyjde :D
Do druhého předmětu máme odevzdat review (1000 slov) nějakého článku a pak další esej (2500 - 3000 slov), ale ta mě čeká až v lednu, takže času dost :D

Společným znakem předmětů je taky přístup učitelů. Všichni se oslovují jménem, takže klidně můžete přijít za učitelkou a říct „Hey Jane, can you help me with this?“ (docela nezvyk oproti ČR). Jinak jsou pokaždé milý, vstřícní, dokonce vám dají i telefonní číslo. Na emaily odpovídají téměř okamžitě a sami o všem včas informují. Neustále povzbuzují k diskuzi, která tady na rozdíl od ČR probíhá docela přirozeně.

I když musím říct, že tak pohodové to všude není. Spolubydlící, co studují turismus, mají předměty za málo kreditů a navíc potřebují do Francie minimálně 30 za semestr, takže mají pět předmětů a jen do Vánoc musí napsat 7 esejí! Jiné zase čekají zkoušky v lednu (dřív si totiž mohli erasmáci nahradit zkoušku esejí, ale od tohoto roku už to nejde). Takže já jsem naštěstí spokojená a těch pár dní strávených psaní esejí snad přežiju! Tak aspoň něco dobrého mě díky studiu sociologie potkalo :D

Halloween!

Stejně jako v USA i tady se Halloween hodně prožívá (někdy až moc :D). Už od začátku října se v obchodech začaly objevovat různé halloweenské dekorace, kostýmy a všelijak blbosti (minulý týden je ale nečekaně vystřídalo téma Vánoce). A taky se pořádají Halloween party, to jsme si s holkama nemohly nechat ujít!

Vybraly jsme si čtvrteční Erasmus Halloween party a nedělní Screamworks, což je asi nejvíc propagovaná a nejnavštěvovanější Halloween party vůbec. Ve středu jsme se teda vypravily do města sehnat nějaký kostým. Moc jsme ovšem nepořídily. Všude bylo narvané a někde se dokonce musela stát fronta na vstup do obchodu. Takže jsme si počkaly asi 10 minut, ale pak jsme stejně rychle odešly. Nejlevnější (ale taky nejtrapnější) kostým pořídíte asi za 15₤, takže pokud chcete něco pořádného, musíte zaplatit aspoň o 10₤ víc. To se nám teda nechtělo, takže jsme nakoupily pouze barvy na obličej a „vampire blood“ a byly jsme spokojené.

Ve čtvrtek jsme se teda vypravily na první Halloween party. Nejdřív jsme se samozřejmě pečlivě připravily - pořádně natupírovat a nalakovat vlasy, zmalovat si obličej, obléct se do černého a roztrhat silonky. Mezitím jsme i stihly zahrát karetní hru o panáky, takže jsme na party vyrážely v dobré náladě :D Jelo nás celkem 7 holek (teda zombii, zavražděné school girls a jedna kočka :D). Když jsme dorazily do klubu, bylo tam už spousta lidí. Myslím, že skoro polovina byla bez kostýmů, tak mě to docela zklamalo. Ale jinak tam byla dobrá atmosféra, i když postupem času se klub čím dál víc zaplňoval, až se tam nedalo moc hýbat (klasika :D). Ale jinak jsme večer úspěšně přežily.

A v neděli probíhaly přípravy na druhou party - Screamworks (mezitím jsme samozřejmě poctivě studovala!). Akce se konala v Printworks, takový velký komplex, kde se nachází spousta různých klubů, hospod nebo i kino. Lístky se musely kupovat dopředu (jeden vyšel na 11₤, takže žádná sranda :D) a pak byl každý přidělen do různé skupiny podle barev (my jsme byly pink!). Myslím, že celkem bylo asi 12 skupin. Každá skupina měla napsáno, ve kterém klubu má být a taky jak dlouho tam má strávit. Takže to byla v podstatě taková tour po klubech. My jsme vystřídali 5 klubů a v každém jsme strávili zhruba hodinu. 

Party začínala už v 9 a jelikož jsme dorazili na čas, byly jsme mezi prvníma. Takže jsme si aspoň užívali volný prostor na parketu. Postupně jsme se přesouvali do dalších klubů (nečekaně čím dál víc zaplněných). Venku taky pobíhali lidi s čísly skupin a ukazovali, kam máme jít, ale nijak extra to nekontrolovali. Takže pokud se někomu někde zalíbilo, klidně tam mohl zůstat. Myslím, že tady už měli kostýmy úplně všichni. 
My jsme šli podobně oblečené jako ve čtvrtek, takže většina z nás jako zombii, ale vyskytovaly se různé další masky. Upíři, mimové, různá zvířata nebo i ovoce (banány byly oblíbené :D), všelijací superhrdinové a různé „sexy kostýmy“ (holky v minisukních a na podpatcích jako sestřičky, uklízečky nebo učitelky). Celkově to působilo fakt dobře, opravdová Halloween party, i když těch lidí mohlo být trochu míň (a pokud by snížili i ceny, vůbec by to nevadilo :D).

Takže tak probíhal můj Halloween v Anglii a příští rok třeba zas..:D

Weekend in Edinburgh!

Edinburgh (my.opera.com)

Wow! Edinburgh je úžasné město, úplně jsem si ho zamilovala a to jsem tam byla jen 2 dny!

Můj výlet začal v sobotu budíčkem v 6 hodin ráno (nic příjemného, když tady normálně vstávám v 10, ale přežila jsem :D). V 7 jsme s Peťou, Sophii a Theresou vyrazily do campusu, kde nás čekal autobus. Tentokrát jsem se na výlet vydala s International Society, takže všechno bylo dopředu zajištěné (cesta, ubytování, průvodce). Docela mě překvapilo, že z naší univerzity jelo asi jen 6 lidí, zatímco v Manchesteru jsme nabrali dva plné autobusy studentů. Jak už jsem několikrát zmiňovala, autobusy si tu většinou jezdí, jak se podaří, a tentokrát se to zas potvrdilo. Ke zpoždění dopomohla i naše „úžasná a sympatická“ vedoucí zájezdu, která neměla vůbec nic připravené a kontrola lidí v jednom autobuse jí zabrala skoro půl hodiny.

Do Edinburghu jsme dorazili kolem půl 2, ale v hostelu jsme se mohli ubytovat až nejdřív ve 3 (klasika :D). Tašky jsme si teda nechali tam a vyrazily jsme s holkama do města. Nejdřív jsme zamířily do informačního centra a odtud na Scott Monument. Pak jsme si chtěly zajít na oběd, ale odchytl nás nějaký týpek, že prý natáčejí pro soutěž Edinburgh má talent a jestli nechceme tour po městě zadarmo („It´s for free and you will be on TV!“). Tak jsme teda řekly, že jo :D Nasedly jsme do druhého patra busu, který už byl celkem zaplněný  a mohlo se vyjet. Průvodce nám ukazoval různé památky, vyprávěl o historii, neustále zdůrazňoval, že má Edinburgh talent a taky snažil se říkat nějaké vtípky. Když to nikomu nepřišlo vtipné, tak se točilo znova a naráz se všichni „přirozeně“ smáli. Po hodině tour skončila a my jsme aspoň měli představu, jak to v Edinburghu vypadá a jak se zhruba natáčí podobné pořady. 

Salisbury Crags

Po obědě jsme se vypravily do města, prohlédly jsme si Palace of Holyroodhouse, oficiální sídlo panovníků Skotska, a nový Scottish Parliament, taková sranda za 400 milionů liber. Naproti těchto budov se rozléhá Salisbury Crags, 46 metrů vysoký útes. Jasně, že se mi tam moc lozit nechtělo, ale nakonec jsem se odhodlala a rozhodně to stálo za to. Sice jsme se nedostaly úplně nahoru, ale i tak jsme měly úžasný výhled téměř na celý Edinburgh.

Pak jsme se šli ubytovat a kolem 8 jsme vyrazily zpátky do centra. Hledaly jsme nějakou pěknou anglickou hospodu, ale všude bylo buď přeplněno nebo předraženo. Nakonec jsme jednu pěknou našly, pivo za 4₤ nebylo moc potěšující, ale byly jsme rádi, že konečně sedíme. Po 10 večer jsme dorazily zpátky na hostel. Po celodenním chození jsem byla hodně unavená, takže jsme téměř hned zalehla a spala.

Ráno jsme se nasnídali a v 10 jsme vyrazili na další tour po městě, tentokrát s našim autobusem a průvodkyní. Opět jsme projeli město a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací (ale už si toho moc nepomatuju :D) a taky jsme se zajeli kousek dál ke dvěma Edinburghským mostům, kde jsme měli přestávku na focení.

Edinburgh Castle

Kolem 12 jsme měli opět volno, takže jsme s holkama vyrazily na Edinburgh Castle, ke kterému se dostane přes Royal Mile, historická ulice přesně 1 míli dlouhá, která vede od hradu až k Palace of Holyroodhouse. Nachází se zde několik kostelů, chrámu, různých soch a taky typické skotské restaurace a obchody se suvenýry. Edinburgh Castle je asi největší dominantou Edinburghu, je to obrovský hrad, ze kterého je opět nádherný výhled, jelikož se nachází na sopečné skále (Castle Rock). Je taky jednou z mála památek, která je placená (asi 14₤) a navíc řada na vstupenky byla nekonečná, takže jsme si vystačily s pohledem na hrad z venku.

V Edinburghu jsme se ještě vypravily do National Museum of Scotland, rozlehlé muzeum se sbírkami z oblasti vědy, kultury a přírody. Už jsme byly moc líné na to si ho prohlédnout celé, ale aspoň něco jsme zvládly.

Nelson Monumen

Zbývala nám poslední hodina do odjezdu a tu jsme strávily na Calton Hill, kde se nachází Nelson a National Monumen (a ještě nějaké další památky). Opět úplně krásné místo s úžasným výhledem na Edinbugh, takže rozhodně stojí za to ten kopec vyšlapat.

Bylo 5 hodin odpoledne a náš výlet byl u konce. Ale byl to super výlet! Zatím nejkrásnější město, které jsem viděla. Téměř žádné moderní budovy, jen samé historické domy, obložené kamennými cihlami, všude spousta parků a krásná příroda kolem.

Jo a taky nám vůbec nepršelo! A pak, že je v Anglii škaredé počasí :D

Liverpool

Tento víkend, stejně jako dva předchozí, jsem využila k poznávání Anglie. Tentokrát jsme se vypravili do Liverpoolu, města vzdáleného asi hodinu cesty busem od Manchesteru, které je nejvíce spojované se skupinou Beatles (to poznáte téměř na každém kroku).
Jelikož nás na výlet vyrazilo 11 (z toho 5 holek z Česka!), rozhodli jsme se, že si ráno vezmeme taxi na Coach station v Manchesteru. Věděla jsem, že na autobusy se moc spoléhat nedá, ale myslela, že taxíky jsou v pohodě (už vím, že nejsou). V sobotu večer jsme si na 9 ráno zarezervovali dvě taxi, samozřejmě ráno přijel jen jeden (s 15 minutovým zpožděním) a ten druhý se asi nějak zapomněl po cestě. Naštěstí pro nás stihly přijet jiné taxíky, tak jsme se na Coach station dostali celkem včas.

V Liverpoolu jsme nejdříve zamířili do centra, ale jelikož každého zajímalo něco jiného, rozdělili jsme se do menších skupinek a chodili jsme zvlášť. Liverpool ovšem není nijak velký, takže jsme se stejně všichni navzájem několikrát potkali.

Já jsem se Stine a Tess vyrazila přes centrum do Albert Dock, asi nejznámějšího doku v Liverpoolu (btw. Liverpoolské pobřeží bylo vyhlášeno památkou UNESCO). Je to rozsáhlý komplex, kde se nachází Musem of Liverpool, Maritime Museum, Tate Liverpool a spousta malých obchůdků a stylových anglických restaurací. Všude kolem je taky spousta Superlambananas - místní úchylka, různě pomalované velké sochy, asi nějaký mix ovce a banánu :D Je to tady asi docela oblíbené, jelikož Superlambananas jsou i v muzeu a taky si je můžete koupit v obchodě se suvenýry (asi deseti centimetrová zmenšenina za úžasných 35₤).

Poté jsme zamířili přes Čínskou čtvrť (kde kromě Čínské brány není nic zajímavého :D) do Liverpool Cathedral. Je to opravdu monumentální stavba (prý má jednu z nejdelších chrámových lodí), její věž jde vidět snad z každé části Liverpoolu. Katedrálu jsme si prohlédli i uvnitř, to mě ještě více nadchlo, vypadalo to úplně úžasně, honosně. Dojem akorát narušovala kavárna a obchod se suvenýry přímo v katedrále.
S holkama jsme usoudily, že už jsme toho ve městě viděly dost, takže jsme ještě ochutnaly tradiční doughnut a klasicky jsme se vydaly na nákupy. Opět jsem byla příjemně překvapená, jelikož obchody nebyly tak narvané jako v Manchesteru, takže se dalo v klidu nakupovat (a výběr byl opravdu veliký).
I když jsem po celodenním výletu byla celkem unavená, ještě jsme měli v plánu další akci. Náš španělský spolubydlící Manu slavil narozeniny (teprve dvacáté :D), takže jsme koupili dort, vyzdobili jídelnu a udělali jsme mu (snad) pěkné narozeninové překvapení.  Ty vytrvalejší z nás (já samozřejmě taky :D) vyrazili ještě na pokračování narozeninové party do clubu v Manchesteru.

Takže celý den byl opět úžasný a dokonce ani nepršelo!