A začíná škola

V pondělí odpoledne mě podle rozvrhu čekala „induction“ z mé fakulty a taky z knihovny. Na úvodní přednášku byli pozváni všichni erasmáci z fakulty a taky koordinátoři jednotlivých oborů. Hned na úvod jsem zjistila, že z asi 50 zahraničních studentů je polovina z ČR (nechápu, co je to za podivnost :D ). Následovalo rozdávání rozvrhů a představování našich mentorů (místní studenti, kteří se o nás mají „starat“). Čekala jsem, že každému přidělí jednoho mentora, kterému bude pomáhat. Nakonec vychází jeden mentor zhruba na 10 erasmáků a asi se o ně ani nijak extra nezajímá (já jsem své mentorce zatím jen zamávala a od té doby jsem ji neviděla :D ).

Původně dvouhodinová přednáška trvala asi jen 30 minut, takže jsem se v mezičase stihla registrovat do sport centra i do international society, která pořádá různé výlety, akce, sportovní aktivity nebo výuku jazyků. Ve 3 mě čekala ještě „induction“ v knihovně, kde nám důkladně vysvětlili, jak funguje jejich systém a pak si nás ještě prozkoušeli v testu (naštěstí jsme uspěli).

Šprtka ve druhé lavici :D

Dnes jsem šla poprvé oficiálně do školy, konkrétně na předmět „Constructing Guilt and Innocence“.  A první dojmy? Určitě mě to hodně zaujalo (rozhodně víc než sociologie na FSS!). Přednáška sice trvala 3 hodiny, ale hodně rychle to uteklo (asi proto, že začala o 15 minut pozděj, končila dřív a v průběhu jsme měli přestávku :D ). 

V první části se probíral jeden konkrétní případ, musím říct, že celkem podrobně (dnes to bylo o sériovém vrahovi z Manchesteru), pak následovala trocha teorie a ke konci jsme se opět vrátili k případu, tentokrát jsme si vyzkoušeli i trochu praxe a rozebírali jsme výpovědi obžalovaných. 

Jinak je náš učitel celkem sympaťák, je mu dobře rozumět a vše probírá hodně zajímavě. Jediné co mi vadilo, byla klimatizace, která musela být nastavená tak na 18°, takže příště se víc přiobléknu a bude to bez chyby.

Oproti ČR je výuka celkem rozdíl, vše se bere hodně prakticky a celkově mají učitelé jiný přístup, ale o tom napíšu jindy, až toho zažiju trochu víc.

První víkend

Po pátečním karaoke jsem si trochu přispala, takže jsem v sobotu vstávala až kolem 11. Už dopředu jsem byla s holkama domluvená, že půjdeme po obědě nakupovat. Takže jsme s Peťou, Pauline a Jess (už si začínám pomatovat jména, konečně) vyrazily busem směr Manchester Centre City. Docela jsme se zděsily, když jsme viděly, kolik lidí taky vyrazilo na nákupy. Nejdřív jsme vyrazily do Primarku, asi největší a nejlevnější obchod, kam chodí snad úplně všichni. To se nám ale moc nevyplatilo, jelikož už po 5 minutách jsme se navzájem ztratily, takže jsem nakonec odcházela jen s Peťou, protože jsme si domluvily sraz přes smsky. Pak jsme zašly ještě do pár obchodů, ale všude tak narváno, že nás to od nákupů docela odradilo. Příště si na nákupy o víkendu asi už určitě netroufnem.

Večer jsme s holkama chvíli poseděly v jídelně, přidaly se i naše dvě sousedky z vedlejších domů. Dozvěděla jsem se, že bydlím v hodně klidném a pohodovém domě. Victoria, která tady není v rámci Erasmu, ale začíná prvním rokem normálně studovat, bydlí většinou s Angličanama. Prý to u nich bývá většinou hodně divoké, takže není výjimkou potkat 4 lidi v jedné sprše, vyhazovat toustovače z okna nebo hrát ragby na chodbě (která je asi tak „velká“ jak můj pokoj). Párkrát už tu byla i záchranka, občas to tu někdo prostě nezvládne.

Kolem 11 večer jsem se s dalšíma 5 holkama vypravila taxíkem do Manchesteru. Asi (teda určitě) jsme měly vyrazit dřív, protože na nás čekala několikametrová fronta, teda dvě. Takže jsme si stouply do té druhé a čekaly, až nás ochranka pustí do první fronty blíž klubu 5th Avenue. Tam se kontrolovaly ID karty, kabelky, a pokud někdo neměl uzavřené boty, musel podepsat, že pokud si třeba rozřízne nohu, bude za to zodpovědný sám. Vstupné stálo pro studenty 4₤, pro ostatní 6₤, jinak za vodku s red bullem se platilo 2₤, za dvojitou 4₤. Asi 30 minutové čekání ve frontě stálo za to. Prostředí klubu bylo parádní a hudba byla taky super, žádné ohrané „diskárny“ jak v ČR. Hráli třeba Red Hot Chili Peppers nebo The Killers, parket byl úplně plný a většinou všichni zpívali texty, takže atmosféra byla skvělá. Večer jsme si užily, dobře si zatančily a pobavily se a kolem 3 jsme vyrazily zpátky na kolej.

V neděli jsem po snídani (v 1 odpoledne :D ) vyrazila do campusu do Salford Museum and Art Gallery, kde se konala výstava „Vintage Village“. Takže jsem si prohlédla staré (většinou kolem roku 1940) oblečení, boty, doplňky, knížky, nádobí a nevím, co všechno. Většina věcí se dala i koupit, ale až tak moc mě tam nic nezaujalo. Aspoň jsem si udělala procházku po campusu a vyfotila pár fotek.

Zítra mě čeká „Induction Event“ na naší fakultě, tak jsem zvědavá, co si na nás všechno připraví.

Další uvítací akce, nákupy a karaoke party

Na pátek byly připraveny další uvítací akce, tentokrát jsem se šla nejdřív podívat do sportovního centra. Nabízeli zde registrace do různých sportovních, ale i společenských spolků, od fotbalu, přes roztleskávačky nebo křesťanský spolek, až po focení v přírodě nebo žonglování. Registrace i účast v různých spolcích je zdarma.

Sportovní centrum nabízí taky celoroční registraci, kde za 20₤ (pro studenty ubytované na kolejích) můžete využívat bazén, posilovnu nebo další sportovní aktivity jako je aerobic, zumba, jóga, box a tak různě. Na každý den je rozpis různých aktivit, které se během týdne opakují, takže si můžete vybrat i podle svých časových možností.

Jedna z budov univerzity, před kterou
se konala malá módní přehlídka

Ze sportovního centra jsem zamířila na další uvítací akci „activities fair“, kde bylo opět plno stánků, kde se propagovaly různé aktivity a rozdávalo se plno letáčků a různých blbostí. Takže jsem si opět odnesla plnou tašku voucherů, slev, rozpisů na bus, pozvánek na party a taky pizzu zdarma. Ta byla nejlepší a taky nejvíc propagovaná, po celém campusu chodili týpci oblečení v krabicích od pizzy a rozdávali poukázky (1 + 1 pizza zdarma, nebo studentská pizza za 1₤, to se bude hodit J ) a zvali, teda spíš vyřvávali všude kolem „free pizza“.

Po obědě jsme se s Peťou vypravily do centra Manchesteru. Cesta busem od kolejí trvá chvilku (asi 5 minut) a busy jezdí skoro každých 10 minut. Jedna cesta vyjde na 1,2₤, i když nazpátek jsem platila 1,4₤, tak nevím :D Někomu se to zdá moc, někomu málo, ale myslím, že když se nejezdí každý den, tak se to dá. V centru jsem byla jen chvilku, ale už teď se mi tam líbí. Příště to musím víc prozkoumat a nafotit, včera to totiž moc nevyšlo, protože jsem potřebovala nakoupit hlavně zásoby jídla a ramínka do skříně. Tahat se taškou plnou jídla není moc sranda, ale dneska jedu na další nákupy, tak snad stihnu i nějaké fotky.

Večer jsme pak měli „house meeting“, kde jsme se domluvili na uklízení a společných penězích na potřebné věci.

Kolem 9 jsem se pak s dalšíma čtyřma spolubydlícíma vydala na karaoke party do univerzitního baru. Lidí tam bylo hodně a alkoholu taky, i když to nebyla moc levná záležitost. S holkama jsme si dávaly kopperberg, nějaké ovocné švédské pivo, půl litru za 3,8₤ není teda žádná sláva. Ale asi lepší než vodka s limonádou (ani ne 2 dcl) za 2₤. Tak jsme usoudily, že příště si nakoupíme v obchodě, kde to není o moc dražší než  v ČR, abychom pak nemusely moc utrácet v baru. Karaoke party se myslím docela vyvedla a místa na zpívání byla beznadějně obsazená. Někomu se ze začátku docela dařilo, ale s postupem času (a s přibývajícím alkoholem) byly výkony čím dál „kvalitnější“ :D
Tak takhle jsem zakončila páteční večer a už se těším, co mě čeká dneska :)

Btw. mají tu pěkné odpadkové koše 

Jak si tu bydlím

University of Salford má 10 různých kolejí, aspoň podle mapy. Erasmákům je „doporučena“ kolej Castle Irwell Student Village, ale v podstatě jsme si ani nic jiného vybrat nemohli :D. Castle Irwell je úplně na okraji campusu, ale i tak to není daleko, celkem se tu nachází 65 „houses“ a víc jak 50 „flats“. Já bydlím v domě 44, který má 3 patra a nachází se tam 11 pokojů, celkem dobře vybavená kuchyňka, jídelna, 2 WC a 2 sprchy. Pokoje jsou fakt hodně malé, vleze se sem akorát postel, větší stůl a skříň (bez poliček a bez ramínek, chytré), výhodou je velká nástěnka a umyvadlo se zrcadlem. Už jsem si tu vylepila nějaké fotky, vystavila rámečky a přeměnila povlečení, tak to hned vypadá útulněji.

uvítací balíček

Taky mě tu potěšil uvítací balíček, ve kterém sice nebylo nic speciálního, nějaké sladkosti, RC cola (půlku jsem ráno úspěšně rozlila na koberec), letáčky a taky jedna speciální brožurka s podrobným návodem na instalaci internetu ("just a few steps" to fakt nebylo :D). Už dopředu mě varovaly, že je celkem horor ho nainstalovat. U mě to šlo překvapivě celkem v pohodě, protože mám dobrý antivirus, ale třeba Peťa se u toho docela navztekala. Já jsem se ovšem radovala předčasně a teď se vztekám taky. Když jsem zapnula notebook podruhé, opět se začala načítat nějaká trapná kontrola, která „zkontroluje, jestli Váš systém vyhovuje nastavení síťové bezpečnosti.“ Jenže kontrola už trvá asi půl hodiny. Jestli tohle budu muset absolvovat pokaždé, když zapnu počítat, tak to bude fakt sranda. Tak nakonec pomohl restart, klasika :D

A s kým tady bydlím? Můj house je už plně obsazený, za spolubydlící mám 9 holek a jen jednoho kluka (chudák:D). Přesněji je tu Peťa, dvě Francouzsky, dvě Italky, jedna Dánka, dvě holky z Kazachstánu, které náhodou studují v Praze (ale v angličtině), a náš jediný kluk je Španěl, ten s námi zatím teda moc nekomunikuje, ale snad to přijde! Všechny holky vypadají mile, přátelsky, Italky jsou klasicky trochu divočejší :D Dnes jsme měly „čajový dýchánek“ v jídelně, kde jsem dokonce ochutnala salám z koňského masa, který dovezly holky z Kazachstánu. Pro někoho nechutné, ale já jsem aspoň zkusila a nebylo to špatné, něco jak náš normální salám. Tak jsme se navzájem aspoň trochu seznámily a taky se domluvily na zítřejší nákupy v Manchesteru, „house meeting“ ohledně rozdělení si služeb na úklid a asi i nějakou tu party (no uvidíme, co z toho bude).

Můj pokoj (btw. ta druhá červená plocha není
další nástěnka, ale roleta na okně :D)

Můj pokoj

První zážitky z Manchesteru

Tak jsem se rozhodla, že i já si začnu psát blog, když mým spolužákům to tak dobře jde (Verča na Erasmu v Norsku http://erasmus-in-norway.blog.cz/ a Láďa v Americe http://studovatjesiuzivat.blogspot.com/). A nečekaně bude o erasmáckém pobytu v Manchesteru na University of Salford.

Už přílet do Manchesteru nebyl tak pohodový, jak jsem si představovala. Ale kdyby to šlo vše podle plánu, byla by to nuda, ne?:D Dopředu jsem si zarezervovala „free ticket“ na odvoz z letiště až k univerzitnímu ubytování. Na letiště jsem dorazila kolem půl 9 večer, a jelikož odvozy měly být zajištěny až do 9, neměl být nikde žádný problém. Na letišti ovšem nikdo nečekal a z informací nás poslali na „the station“, kde se nacházel „international student meeting point“, tam bylo ovšem úplně prázdno. Po asi hodině bloudění a hledání různých spojů, při kterém jsem se tahala s 22 kilovým kufrem a 10 kilovou taškou, si nás náhodou všiml jeden Angličan a zavedl nás k taxíku, který jezdil speciálně k univerzitě. Tak jsem se naštěstí v pohodě dostala až k recepci mojí budoucí koleje. Navíc by mi měla univerzita cestu i proplatit, takže to nakonec vyšlo dobře.

Při čekání na paní z recepce jsem zůstala docela v šoku. Všude kolem se scházely různé skupinky mladých Angličanek oblečených v mini šatičkách a botách na podpatku, zatímco já jsem zmrzala v riflích a podzimní bundě. Občas se objevila nějaká holka aspoň se svetrem, ale to byla výjimka. No jo, alkohol umí asi pořádně zahřát. Před tím, než jsem dostala klíčky od pokoje, jsem se musela nechat vyfotit (v 11 večer, navíc po celodenním cestování jsem určit vypadala úchvatně!). Večer už jsem akorát zalehla do postele, na nic víc jsem se fakt nezmohla. Takže takhle úchvatně probíhalo mých prvních pár hodin v Manchesteru.

Na ráno jsem měla jasný plán - vyrazit do campusu na Welcome expo, moc jsem netušila, o co jde, ale jelikož jsem na univerzitu dorazila až ke konci všech uvítacích akcí, neměla jsem ani žádnou jinou možnost na výběr. Od kolejí jezdí free bus, který postupně projede celým campusem. V brožurce jsem se dočetla, že by měl jezdit od 7 každých 10 minut, ale na zastávce jsem nakonec čekala asi půl hodiny, navíc začalo pršet, paráda J Od ostatních studentů jsem se dozvěděla, že na jízdní řád se tady moc spoléhat nedá, prostě se musí čekat nebo jít pešky, což někdy vyjde i rychleji. Welcome expo byl zahájený několika krátkými přednáškami o různých školních programech, systému školy a na závěr proslovem jednoho týpka z ochranky (hlavně nemáme telefonovat za chůze :D). Všichni vypadali velice mile a nezapomněli několikrát zmínit, že se na ně můžeme s čímkoliv obrátit a se vším nám rádi pomůžou (docela rozdíl oproti ČR). Po přednáškách jsme se mohli zastavit u různých stánků, které se specializovaly například na ubytování, erasmus, sportovní aktivity, zdravotnictví, ale taky zdravou výživu nebo na gaye a lesbičky. Odnesla jsem si několik map univerzity a campusu, milion různých letáčků a drobností a taky doporučení na očkování.

Z Welcome expa mě poslali do dalších budovy, kde probíhala registrace a výdej ID karet. To dalo docela zabrat, už teď mám 3 různá přístupové jména nebo emaily a k tomu různá hesla, které někdy nebylo vůbec lehké sehnat. Naštěstí tam byli opět všichni ochotní a s těmi nejdebilnějšími dotazy mi poradili.

Na oběd jsem pak zašla do jedné z univerzitních restaurací. Docela mě překvapilo, že voda stojí stejně jako cola (0,5 litru za 1,2₤). Jinak byly ceny docela v pohodě, kolem 3₤ se dalo dobře najíst, i když porce nebyly moc velké (ale pro mě akorát).

Snažila jsem se ještě sehnat někoho, kdo by mi pomohl změnit si jeden předmět, ale na informacích naší fakulty nikdo nebyl a v budově jsem nikoho schopného nenašla, takže budu spoléhat na email. Na kolej jsem se chtěla dostat free busem, ale na ten bych asi čekala hodně dlouho, tak jsem se vydala pešky. Cesta trvala necelou půl hodinu i s mini zastávkou ve Sparu, navíc je všude kolem campusu hodně zeleně a přírody, tak je to celkem příjemná procházka.

Teď už si jdu uklidit a zútulnit svůj mini pokoj, abych pak mohla vyfotit a napsat, jak si tu bydlím.