První zážitky z Manchesteru

Tak jsem se rozhodla, že i já si začnu psát blog, když mým spolužákům to tak dobře jde (Verča na Erasmu v Norsku http://erasmus-in-norway.blog.cz/ a Láďa v Americe http://studovatjesiuzivat.blogspot.com/). A nečekaně bude o erasmáckém pobytu v Manchesteru na University of Salford.

Už přílet do Manchesteru nebyl tak pohodový, jak jsem si představovala. Ale kdyby to šlo vše podle plánu, byla by to nuda, ne?:D Dopředu jsem si zarezervovala „free ticket“ na odvoz z letiště až k univerzitnímu ubytování. Na letiště jsem dorazila kolem půl 9 večer, a jelikož odvozy měly být zajištěny až do 9, neměl být nikde žádný problém. Na letišti ovšem nikdo nečekal a z informací nás poslali na „the station“, kde se nacházel „international student meeting point“, tam bylo ovšem úplně prázdno. Po asi hodině bloudění a hledání různých spojů, při kterém jsem se tahala s 22 kilovým kufrem a 10 kilovou taškou, si nás náhodou všiml jeden Angličan a zavedl nás k taxíku, který jezdil speciálně k univerzitě. Tak jsem se naštěstí v pohodě dostala až k recepci mojí budoucí koleje. Navíc by mi měla univerzita cestu i proplatit, takže to nakonec vyšlo dobře.

Při čekání na paní z recepce jsem zůstala docela v šoku. Všude kolem se scházely různé skupinky mladých Angličanek oblečených v mini šatičkách a botách na podpatku, zatímco já jsem zmrzala v riflích a podzimní bundě. Občas se objevila nějaká holka aspoň se svetrem, ale to byla výjimka. No jo, alkohol umí asi pořádně zahřát. Před tím, než jsem dostala klíčky od pokoje, jsem se musela nechat vyfotit (v 11 večer, navíc po celodenním cestování jsem určit vypadala úchvatně!). Večer už jsem akorát zalehla do postele, na nic víc jsem se fakt nezmohla. Takže takhle úchvatně probíhalo mých prvních pár hodin v Manchesteru.

Na ráno jsem měla jasný plán - vyrazit do campusu na Welcome expo, moc jsem netušila, o co jde, ale jelikož jsem na univerzitu dorazila až ke konci všech uvítacích akcí, neměla jsem ani žádnou jinou možnost na výběr. Od kolejí jezdí free bus, který postupně projede celým campusem. V brožurce jsem se dočetla, že by měl jezdit od 7 každých 10 minut, ale na zastávce jsem nakonec čekala asi půl hodiny, navíc začalo pršet, paráda J Od ostatních studentů jsem se dozvěděla, že na jízdní řád se tady moc spoléhat nedá, prostě se musí čekat nebo jít pešky, což někdy vyjde i rychleji. Welcome expo byl zahájený několika krátkými přednáškami o různých školních programech, systému školy a na závěr proslovem jednoho týpka z ochranky (hlavně nemáme telefonovat za chůze :D). Všichni vypadali velice mile a nezapomněli několikrát zmínit, že se na ně můžeme s čímkoliv obrátit a se vším nám rádi pomůžou (docela rozdíl oproti ČR). Po přednáškách jsme se mohli zastavit u různých stánků, které se specializovaly například na ubytování, erasmus, sportovní aktivity, zdravotnictví, ale taky zdravou výživu nebo na gaye a lesbičky. Odnesla jsem si několik map univerzity a campusu, milion různých letáčků a drobností a taky doporučení na očkování.

Z Welcome expa mě poslali do dalších budovy, kde probíhala registrace a výdej ID karet. To dalo docela zabrat, už teď mám 3 různá přístupové jména nebo emaily a k tomu různá hesla, které někdy nebylo vůbec lehké sehnat. Naštěstí tam byli opět všichni ochotní a s těmi nejdebilnějšími dotazy mi poradili.

Na oběd jsem pak zašla do jedné z univerzitních restaurací. Docela mě překvapilo, že voda stojí stejně jako cola (0,5 litru za 1,2₤). Jinak byly ceny docela v pohodě, kolem 3₤ se dalo dobře najíst, i když porce nebyly moc velké (ale pro mě akorát).

Snažila jsem se ještě sehnat někoho, kdo by mi pomohl změnit si jeden předmět, ale na informacích naší fakulty nikdo nebyl a v budově jsem nikoho schopného nenašla, takže budu spoléhat na email. Na kolej jsem se chtěla dostat free busem, ale na ten bych asi čekala hodně dlouho, tak jsem se vydala pešky. Cesta trvala necelou půl hodinu i s mini zastávkou ve Sparu, navíc je všude kolem campusu hodně zeleně a přírody, tak je to celkem příjemná procházka.

Teď už si jdu uklidit a zútulnit svůj mini pokoj, abych pak mohla vyfotit a napsat, jak si tu bydlím.