Glasgow trip!

S dvoutýdenním zpožděním jsem se konečně dostala k sepsání pár zážitků z našeho super skvělého zmrzlého víkendu v Glasgow. To jsme tak jednou na party dostali nápad, že by nebylo špatné zas někam vyjet a první návrh byl Glasgow. Samozřejmě nikdo nebyl proti a výlet byl domluvený. Pak už stačilo jen zarezervovat hostel a bus a mohli jsme vyrazit.

První várka našeho zájezdu, tedy já, Pauline, Amandine a Sanna, vyrazila už v pátek ráno. Do Glasgow jsme dorazili kolem 1 odpoledne a hned nás uvítalo „krásné“ počasí. Už kolem 2 se začalo stmívat a střídavě pršelo, ale to nám náladu vůbec nemohlo zkazit (akorát jsme se navzájem pořád smály, jak se nám ve větru obracejí deštníky :D). 

Po příjezdu se nás hned ujala Pauline, jelikož v Glasgow strávila 10 měsíců, takže přesně věděla, kam zajít na oběd, na nákupy, na party a samozřejmě i na nějaké ty památky. Po obědě jsme se ubytovaly v hostelu, který byl asi 10 minut pěšky od centra, navíc za super cenu (10₤ / noc), a pak jsme vyrazily na obhlídku centra a na nákupy. Je to podobné jako ve všech větších anglických městech - jedna dlouhatánská ulice plná obchodů. Večer nás už čekala house party u kamarádky Pauline, které se v Glasgow tak zalíbilo, že tam teď studuje na výšce. Šlo vidět, že už tam žije poměrně dlouho, protože pochytila typický skotský akcent a asi už začíná být otužilá, tak jako většina angličanek, takže měla v bytě strašnou zimu. Večer jsme ještě pokračovaly do centra do jednoho clubu, což se trochu protáhlo, takže původní plán vstávat ráno v 9 se změnil na 11. 

V sobotu po obědě jsme šly vyzvednout Marilyne a Quentina a pak jsme vyrazily na obhlídku města. Prohlédli jsme si centrum města a hlavní náměstí George square s radnici a momentálně i s vánočními trhy, kluzištěm a kolotoči. Pak jsme se vydaly do části West End, kde se nachází Univerzity of Glasgow, asi jedna z nejkrásnější, co jsem kdy viděla (prý se jí nechala inspirovat i J. K. Rowlingová). Uvnitř se nachází i kaple, kde se můžou současní nebo bývalí studenti nechat oddat, nebo Hunterian Museum a Art Gallery. 

Památek už jsme měli prohlédnutých dost a taky jsme se potřebovali trochu zahřát, takže nás Pauline vzala do jedné stylové skotské hospody, která se nacházela v kostele (opravdu to z venku vypadalo jako normální kostel!). Aby toho nebylo málo, pokračovali jsme do baru, kde se koktejly servírují v gramofonu :D Abychom si noční život v Glasgow ještě pořádně užili, vyrazili jsme opět do clubu. Tentokrát jsme se už naštěstí vrátili docela brzo, ale i tak byl na nás spánkový deficit hodně zdát. 

V neděli ráno jsme se vydali do druhé části Glasgow - West End, která prý patří k jedné z nejnebezpečnějších. My jsme tam teda nic nebezpečného nezažili, ale za to jsme viděli první (a jak to tak vypadá asi i poslední) sníh! Taky jsme navštívili botanickou zahradu a místní muzeum. Do odjezdu už zbývalo jen pár hodin, takže jsme akorát stihli oběd, kdy jsme ochutnala nějakou skotskou specialitu (speciální na tom akorát bylo, že maso bylo servírované v pečivu). Poslední zastávkou byla galerie moderního umění, kde si v jedné části mohli návštěvníci vyrobit vlastní výtvor nebo se jen tak koukat na výtvory ostatních (některé byly teda hezčí než ty od opravdových umělců :D). 

Cesta zpátky do Manchesteru uběhla naštěstí docela rychle, asi i proto, že jsme dorazili o hodinu dřív :D No co dodat, měli jsme se parádně, ani deštivé počasí a zima nemělo šanci nic pokazit, byli jsme přece v Glasgow!

Všichni chtějí do Manchesteru!

Jen co ve čtvrtek odjela Gréta, v pátek jsem se už chystala na letiště vyzvednout rodiče a ségru. Jelikož mamka se létaní vždycky strašně bála, docela jsem se divila, že se odvážila dojet až do Anglie (ale co by kvůli mně neudělala, že :D). Naštěstí se na letišti neztratili a všechno proběhlo v pohodě, i když mamce a ségře se ten let moc nelíbil, ale zvládly to. Z letiště jsme se vypravili přímo do Manchesteru, kde měli rodiče zamluvený hotel, takže jsem je ubytovala (s jejich anglickou slovní zásobou, která obsahuje „Hi“, „Bye“, „Thank you“ by to asi moc nezvládali :D). A po večeři se jelo ke mně na koleje, kde jsme zase ubytovali ségru. 

Na další tři dny jsme už měla připravený náročnější plán. Hned v sobotu nás čekal výlet do Liverpoolu. Měli jsme podobnou trasu, jako když jsem tam byla poprvé (viz http://erasmus-uk.blogspot.com/2011/10/liverpool.html). Takže jsme si prošli přístav, muzeum, katedrálu, samozřejmě jsme nezapomněli na nákupy (kvůli tomu sem taky ségra jela :D) a náročný den jsme zakončili v kavárně. Do Manchesteru jsme dorazili až kolem 7, takže jsme rodiče poslali zpátky na hotel a my jsme s Verčou a dalšíma spolubydlícíma vyrazili do clubu 5th Avenue, aby si taky užila noční život v Anglii.

Naštěstí jsme se v noci vrátili docela brzo, takže jsme byli ready na další část výletu. V neděli jsme vyrazili nejdřív obhlédnout moji univerzitu a odtud nám jel bus do Media City UK, nové části Salfordu. Jelikož jedna zastávka byla dočasně uzavřená, tak jsme dalších 45 minut hledali další zastávku a čekali na správný bus, který má správně jezdit každých 10 minut! Naštěstí jsme se do Media city dostali celkem včas, všechno jsme si prošli, vyfotili a ještě taky jsme obhlédly stadion Manchester United.

Pondělí bylo věnované Manchesteru, takže jsme pochodili centrum a nějaké ty památky (soudy, John Rylands Library, radnici s náměstím a katedrálu). V tu dobu se zrovna všude chystaly vánoční trhy, škoda, že naši nedojeli o týden později. Teď už to tu vypadá úplně jinak, vánoční dekorace, stromky, hudba a nazdobené stánky, kde koupíte vše na co si vzpomenete, od čajů, čokolády, přes pivo, víno, sýry, klobásy a různé druhy jídla a zahraničních specialit, a taky všelijaké vánoční dekorace, oblečení, bižuterii atd. Po prohlídce města jsme se zamířili do Red Hot Buffetu, kde se za 8₤ tak moc najíte, až to není pěkné :D. Stejně jako Gréta minule, tak i mamka to vyhodnotila jako nejlepší zážitek z Manchesteru! Po víc jak dvou hodinách přežírání tradičně následovali nákupy a večer jsme pak zakončili v anglické hospodě. V úterý čekala rodiče a ségru cesta dom, letadlo odlétalo už v 7 ráno, takže vstávání ve 4 nebylo nic příjemného. Ale i tak se to zvládlo a doufám, že si to tady se mnou pořádně užili!

Týden po tom, co odjeli naši se ségrou, mě čekala další, tentokrát už poslední návštěva - Ondra. Mezitím jsme se samozřejmě poctivě učila a připravovala na psaní další eseje..:D Pro Ondru to byl taky první let, ale na rozdíl od mamky a ségry, jemu se let hodně líbil. Z letiště jsme tentokrát zamířili hnedka do školy, kde nás čekala přednáška z předmětu Constructing Guilt and Innocence. Potěšilo mě, že stejně jako posledně Grétu, i jeho předmět zaujal. Program na následující dny byl podobný jako vždycky. Ve středu jsme vyrazili do Media City UK a na Stadion Manchester United a v pátek do Manchesteru. Tam jsme to pochodili podobně jako s našima, takže památky (stihli jsme i People´s History Museum, které bylo fakt zajímavě a hodně interaktivní), Red Hot Buffet (opět velká spokojenost s jídlem :D) a nákupy. 

Mezitím jsme ve čtvrtek vyrazili na celý den do Birminghamu, kde v tuto dobu stejně jako v Manchesteru dominují vánoční trhy, i když v Birminghamu je to asi větší extrém. Hlavní náměstí Victoria Square je přeplněno stánky, různými světýlky, dekoracemi (někdy hodně kýčovité) a hlavně lidmi. My jsme si teda prošli náměstí, radnici, katedrálu a navštívili jsme Art Gallery. V Birminghamu zas tak moc zajímavých památek není, ale za to tam je asi největší nákupní centrum, které jsem kdy viděla. Velký komplex, který má několik navzájem propojených budov, plných obchodů, kaváren a restaurací, tam si dal v pohodě strávit celý den. V pátek před odjezdem jsme výlet zakončili v TigerTiger, aby mohl Ondra obhlédnout „vystrojené“ anglické holky (některé opět nezklamaly :D).

Jak to tak vypadá, všechny moje návštěvy byly v Manchesteru spokojené, ani se nedivím, protože je to tady super! :D

Londooon!

Listopad se zatím zdá jako nejnavštěvovanější měsíc, nejdřív jsem měla sraz s holkama v Londýně, pak za mnou přijeli naši a ségra a příští týden to zakončí Ondra.

Nejdřív začnu výletem do Londýna, který byl mimochodem úplně super! Dlouho jsme se domlouvaly, kdy a kde se sejdeme a nakonec zvítězil Londýn, i kvůli ceně letenek (díky ryanair! :D). Sraz jsme měly v pátek večer před našim luxusním hostelem (ten nejlevnější, který jsme našly :D), já jsem předtím strávila 5 hodin v buse a asi další hodinu blouděním po Londýně a v metru. 

Kolem 8 večer tedy začal můj společný výlet s Grétou a Kristou. Po ubytování jsme se vydaly do obchodu nakoupit večeři a taky nějaké to pití na večer. Už po cestě nás šokoval rozlehlý hřbitov, který se nacházel vedle hostelu. Ještě víc v šoku jsme byly při pohledu z okna našeho pokoje, kde byl opravdu luxusní výhled na celý hřbitov. Strašidelnou atmosféru ještě umocňovaly různé podivné zvuky, které se všude kolem ozývaly nebo padající závěsy. Večer jsme si ale i tak užily.
Ráno nás čekala luxusní snídaně - toast s marmeládou. Na první snídani jsme došly celkem pozdě, tak jsme předpokládaly, že když si příště přivstaneme, bude víc jídla na výběr, ale nebylo..:D Marmeládu už nechci minimálně do konce roku vidět!

Po „vydatné“ snídani jsme se vydaly metrem do centra. Obhlédly jsme Trafalgar, Piccadilly, Westminster, Parlament a taky Hyde Park a St. James Park. Nejvíc se nám stejně asi líbily parky, které mají na podzim úžasnou atmosféru. Po cestě jsme udělaly asi milion fotek, válely se v listí a naháněly veverky a tak. Pak už následoval oběd a po něm několikahodinové nákupy, z toho jsme většinu času strávily v Primarku, i když tam bylo narváno, zvládly jsme toho nakoupit opravdu hodně (a za málo peněz).

V neděli jsme se vypravily na Tower a Tower Bridge. Cestu nám trochu zkomplikovala uzavřená část metra, ale aspoň jsme se mohly projet tradičním dvoupatrovým autobusem (a jako správné turistky jsme seděly nahoře :D). Z Tower Bridge jsme se vydaly pěšky do Tate Modern, ale jelikož jsme po cestě zlenivěly, zbytek jsme dojely metrem. Po prohlídce Tate Modern (která je mimochodem zadarmo) jsme se vydaly k St. Paul´s Cathedral, před kterou stanovali a protestovali nějací aktivisti, takže místo katedrály, jsou na většině fotek stany a lidi s transparenty :D Na oběd jsme chtěly zajít na fish & chips, ale odradily nás vysoké ceny (kolem 10₤), takže jsme nakonec skončily v osvědčeném „mekáči“. Pak už tradičně následovaly nákupy, opět jsme vykoupily polovinu Primarku a mohly jít spokojeně spát.

Jelikož je Krista pilná studentka, tak se v pondělí vracela zpátky do školy do Prahy, za to my jsme s Grétou pokračovaly do Manchesteru. Grétě už bylo smutno po nákupech, tak jsme se zas vydaly do obchodů, tentokrát jsme naštěstí neutrácely jen za oblečení, ale i za jídlo. V úterý jsme stihly zajet do nové části Salfordu - Media City a taky jsme obkoukly Stadion Manchester United. Odpoledne jsem Grétu vzala na přednášku do školy, vypadalo to, že jí to docela bavilo, jelikož celou dobu poslouchala a dokonce si i dělala poznámky (což u ní není tak běžné :D).

Plán na středu byl taky jasný -prohlídka Manchesteru, oběd v Red Hot Buffetu a nákupy (nečekaně). Jak jsme se dozvěděla, nejlepší zážitek z Manchesteru bylo jídlo. To se dalo čekat, protože tak luxusně se za dobrou cenu najíte jen málokde.

Ve čtvrtek už náš výlet končil. Klidně bych si to hned zopakovala znova, i když těch peněz mohlo být utracených trochu míň :D

Něco málo ke studiu

Abyste si nemysleli, Erasmus nejsou jen samé výlety, užívaní si a party, ale je to taky poctivé chození do školy, psaní esejí a neustálé studování! (Ne kecám, zas tak hrozné to tu není :D)

Nejstarší budova campusu

Tak čím bych začala. Nakonec jsem si tady zvolila jen dva předměty, každý je za 10 kreditů, takže pokud je udělám, minimum mám splněné a to mi bohatě stačí. První předmět je „Constructing Guilt and Innocence“, což je vlastně takový mix kriminologie, práva a sociologie, takže o tom skoro nic nevím, ale o to víc mě to baví. Výuka probíhá každé úterý od 2 do 5 většinou formou přednášek, ve třídě je nás celkem hodně, asi kolem 40 - 50 studentů. Učitel je celkem sympaťák, mluví zajímavě a hlavně je mu dobře rozumět. Každá přednáška zahrnuje podrobný popis jednoho známého kriminální případu a poté následuje teorie, někdy doplněná filmovými ukázkami nebo různými cvičeními. Na některé přednášky jsou dokonce pozváni různí hosté, například místní detektivové nebo právníci, se kterými můžeme probírat jednotlivá témata a diskutovat. Na konci semestru nás pak čeká návštěva místního soudu.

Druhý předmět se jmenuje „Women, Violance and Victimisation“ a taky probíhá formou přenášek, každý čtvrtek od 3 do 6. Tento předmět už mě zas tak moc nebaví, jelikož mi přijde, že je to někdy pojato až moc feministicky a že se hodně informací opakuje.  Ale zároveň jsou některá témata zajímavá, probíráme například domácí násilí, prostituci nebo znásilnění. Vyučující předmětu je celkem zábavná a aktivní, neustále poskakuje a dělá vtípky. Některé přednášky obsahují i ukázky filmů nebo rozbor některých textů, ke kterým máme dopředu vypracovat zadané otázky.

A co mají tyto předměty společné? Hlavně to, že se nemusí psát žádná zkouška (proto jsem si je taky vybrala :D), na sociologii totiž zkoušky probíhají formou esejí, kdy máte asi za tři hodiny odpovědět na dvě otevřené otázky. Moje vybrané předměty zahrnují pouze písemné práce. Pro „Constructing Guilt and Innocence“ jsou to dvě eseje, každá má být na 2500 slov a já zrovna dopisuju první z nich na téma “You can’t convict a million dollars”. Takže jsem několik dní strávila hledáním různých knih, článků a časopisů vztahují se k tématu a teď se to snažím nějak poskládat dohromady a dokončit. Samozřejmě, že by to šlo i rychleji, ale znáte to :D V druhé eseji máme podrobně rozebrat jeden konkrétní slavný případ. Celkově stačí jen 40%, takže snad to nějak vyjde :D
Do druhého předmětu máme odevzdat review (1000 slov) nějakého článku a pak další esej (2500 - 3000 slov), ale ta mě čeká až v lednu, takže času dost :D

Společným znakem předmětů je taky přístup učitelů. Všichni se oslovují jménem, takže klidně můžete přijít za učitelkou a říct „Hey Jane, can you help me with this?“ (docela nezvyk oproti ČR). Jinak jsou pokaždé milý, vstřícní, dokonce vám dají i telefonní číslo. Na emaily odpovídají téměř okamžitě a sami o všem včas informují. Neustále povzbuzují k diskuzi, která tady na rozdíl od ČR probíhá docela přirozeně.

I když musím říct, že tak pohodové to všude není. Spolubydlící, co studují turismus, mají předměty za málo kreditů a navíc potřebují do Francie minimálně 30 za semestr, takže mají pět předmětů a jen do Vánoc musí napsat 7 esejí! Jiné zase čekají zkoušky v lednu (dřív si totiž mohli erasmáci nahradit zkoušku esejí, ale od tohoto roku už to nejde). Takže já jsem naštěstí spokojená a těch pár dní strávených psaní esejí snad přežiju! Tak aspoň něco dobrého mě díky studiu sociologie potkalo :D

Halloween!

Stejně jako v USA i tady se Halloween hodně prožívá (někdy až moc :D). Už od začátku října se v obchodech začaly objevovat různé halloweenské dekorace, kostýmy a všelijak blbosti (minulý týden je ale nečekaně vystřídalo téma Vánoce). A taky se pořádají Halloween party, to jsme si s holkama nemohly nechat ujít!

Vybraly jsme si čtvrteční Erasmus Halloween party a nedělní Screamworks, což je asi nejvíc propagovaná a nejnavštěvovanější Halloween party vůbec. Ve středu jsme se teda vypravily do města sehnat nějaký kostým. Moc jsme ovšem nepořídily. Všude bylo narvané a někde se dokonce musela stát fronta na vstup do obchodu. Takže jsme si počkaly asi 10 minut, ale pak jsme stejně rychle odešly. Nejlevnější (ale taky nejtrapnější) kostým pořídíte asi za 15₤, takže pokud chcete něco pořádného, musíte zaplatit aspoň o 10₤ víc. To se nám teda nechtělo, takže jsme nakoupily pouze barvy na obličej a „vampire blood“ a byly jsme spokojené.

Ve čtvrtek jsme se teda vypravily na první Halloween party. Nejdřív jsme se samozřejmě pečlivě připravily - pořádně natupírovat a nalakovat vlasy, zmalovat si obličej, obléct se do černého a roztrhat silonky. Mezitím jsme i stihly zahrát karetní hru o panáky, takže jsme na party vyrážely v dobré náladě :D Jelo nás celkem 7 holek (teda zombii, zavražděné school girls a jedna kočka :D). Když jsme dorazily do klubu, bylo tam už spousta lidí. Myslím, že skoro polovina byla bez kostýmů, tak mě to docela zklamalo. Ale jinak tam byla dobrá atmosféra, i když postupem času se klub čím dál víc zaplňoval, až se tam nedalo moc hýbat (klasika :D). Ale jinak jsme večer úspěšně přežily.

A v neděli probíhaly přípravy na druhou party - Screamworks (mezitím jsme samozřejmě poctivě studovala!). Akce se konala v Printworks, takový velký komplex, kde se nachází spousta různých klubů, hospod nebo i kino. Lístky se musely kupovat dopředu (jeden vyšel na 11₤, takže žádná sranda :D) a pak byl každý přidělen do různé skupiny podle barev (my jsme byly pink!). Myslím, že celkem bylo asi 12 skupin. Každá skupina měla napsáno, ve kterém klubu má být a taky jak dlouho tam má strávit. Takže to byla v podstatě taková tour po klubech. My jsme vystřídali 5 klubů a v každém jsme strávili zhruba hodinu. 

Party začínala už v 9 a jelikož jsme dorazili na čas, byly jsme mezi prvníma. Takže jsme si aspoň užívali volný prostor na parketu. Postupně jsme se přesouvali do dalších klubů (nečekaně čím dál víc zaplněných). Venku taky pobíhali lidi s čísly skupin a ukazovali, kam máme jít, ale nijak extra to nekontrolovali. Takže pokud se někomu někde zalíbilo, klidně tam mohl zůstat. Myslím, že tady už měli kostýmy úplně všichni. 
My jsme šli podobně oblečené jako ve čtvrtek, takže většina z nás jako zombii, ale vyskytovaly se různé další masky. Upíři, mimové, různá zvířata nebo i ovoce (banány byly oblíbené :D), všelijací superhrdinové a různé „sexy kostýmy“ (holky v minisukních a na podpatcích jako sestřičky, uklízečky nebo učitelky). Celkově to působilo fakt dobře, opravdová Halloween party, i když těch lidí mohlo být trochu míň (a pokud by snížili i ceny, vůbec by to nevadilo :D).

Takže tak probíhal můj Halloween v Anglii a příští rok třeba zas..:D

Weekend in Edinburgh!

Edinburgh (my.opera.com)

Wow! Edinburgh je úžasné město, úplně jsem si ho zamilovala a to jsem tam byla jen 2 dny!

Můj výlet začal v sobotu budíčkem v 6 hodin ráno (nic příjemného, když tady normálně vstávám v 10, ale přežila jsem :D). V 7 jsme s Peťou, Sophii a Theresou vyrazily do campusu, kde nás čekal autobus. Tentokrát jsem se na výlet vydala s International Society, takže všechno bylo dopředu zajištěné (cesta, ubytování, průvodce). Docela mě překvapilo, že z naší univerzity jelo asi jen 6 lidí, zatímco v Manchesteru jsme nabrali dva plné autobusy studentů. Jak už jsem několikrát zmiňovala, autobusy si tu většinou jezdí, jak se podaří, a tentokrát se to zas potvrdilo. Ke zpoždění dopomohla i naše „úžasná a sympatická“ vedoucí zájezdu, která neměla vůbec nic připravené a kontrola lidí v jednom autobuse jí zabrala skoro půl hodiny.

Do Edinburghu jsme dorazili kolem půl 2, ale v hostelu jsme se mohli ubytovat až nejdřív ve 3 (klasika :D). Tašky jsme si teda nechali tam a vyrazily jsme s holkama do města. Nejdřív jsme zamířily do informačního centra a odtud na Scott Monument. Pak jsme si chtěly zajít na oběd, ale odchytl nás nějaký týpek, že prý natáčejí pro soutěž Edinburgh má talent a jestli nechceme tour po městě zadarmo („It´s for free and you will be on TV!“). Tak jsme teda řekly, že jo :D Nasedly jsme do druhého patra busu, který už byl celkem zaplněný  a mohlo se vyjet. Průvodce nám ukazoval různé památky, vyprávěl o historii, neustále zdůrazňoval, že má Edinburgh talent a taky snažil se říkat nějaké vtípky. Když to nikomu nepřišlo vtipné, tak se točilo znova a naráz se všichni „přirozeně“ smáli. Po hodině tour skončila a my jsme aspoň měli představu, jak to v Edinburghu vypadá a jak se zhruba natáčí podobné pořady. 

Salisbury Crags

Po obědě jsme se vypravily do města, prohlédly jsme si Palace of Holyroodhouse, oficiální sídlo panovníků Skotska, a nový Scottish Parliament, taková sranda za 400 milionů liber. Naproti těchto budov se rozléhá Salisbury Crags, 46 metrů vysoký útes. Jasně, že se mi tam moc lozit nechtělo, ale nakonec jsem se odhodlala a rozhodně to stálo za to. Sice jsme se nedostaly úplně nahoru, ale i tak jsme měly úžasný výhled téměř na celý Edinburgh.

Pak jsme se šli ubytovat a kolem 8 jsme vyrazily zpátky do centra. Hledaly jsme nějakou pěknou anglickou hospodu, ale všude bylo buď přeplněno nebo předraženo. Nakonec jsme jednu pěknou našly, pivo za 4₤ nebylo moc potěšující, ale byly jsme rádi, že konečně sedíme. Po 10 večer jsme dorazily zpátky na hostel. Po celodenním chození jsem byla hodně unavená, takže jsme téměř hned zalehla a spala.

Ráno jsme se nasnídali a v 10 jsme vyrazili na další tour po městě, tentokrát s našim autobusem a průvodkyní. Opět jsme projeli město a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací (ale už si toho moc nepomatuju :D) a taky jsme se zajeli kousek dál ke dvěma Edinburghským mostům, kde jsme měli přestávku na focení.

Edinburgh Castle

Kolem 12 jsme měli opět volno, takže jsme s holkama vyrazily na Edinburgh Castle, ke kterému se dostane přes Royal Mile, historická ulice přesně 1 míli dlouhá, která vede od hradu až k Palace of Holyroodhouse. Nachází se zde několik kostelů, chrámu, různých soch a taky typické skotské restaurace a obchody se suvenýry. Edinburgh Castle je asi největší dominantou Edinburghu, je to obrovský hrad, ze kterého je opět nádherný výhled, jelikož se nachází na sopečné skále (Castle Rock). Je taky jednou z mála památek, která je placená (asi 14₤) a navíc řada na vstupenky byla nekonečná, takže jsme si vystačily s pohledem na hrad z venku.

V Edinburghu jsme se ještě vypravily do National Museum of Scotland, rozlehlé muzeum se sbírkami z oblasti vědy, kultury a přírody. Už jsme byly moc líné na to si ho prohlédnout celé, ale aspoň něco jsme zvládly.

Nelson Monumen

Zbývala nám poslední hodina do odjezdu a tu jsme strávily na Calton Hill, kde se nachází Nelson a National Monumen (a ještě nějaké další památky). Opět úplně krásné místo s úžasným výhledem na Edinbugh, takže rozhodně stojí za to ten kopec vyšlapat.

Bylo 5 hodin odpoledne a náš výlet byl u konce. Ale byl to super výlet! Zatím nejkrásnější město, které jsem viděla. Téměř žádné moderní budovy, jen samé historické domy, obložené kamennými cihlami, všude spousta parků a krásná příroda kolem.

Jo a taky nám vůbec nepršelo! A pak, že je v Anglii škaredé počasí :D

Liverpool

Tento víkend, stejně jako dva předchozí, jsem využila k poznávání Anglie. Tentokrát jsme se vypravili do Liverpoolu, města vzdáleného asi hodinu cesty busem od Manchesteru, které je nejvíce spojované se skupinou Beatles (to poznáte téměř na každém kroku).
Jelikož nás na výlet vyrazilo 11 (z toho 5 holek z Česka!), rozhodli jsme se, že si ráno vezmeme taxi na Coach station v Manchesteru. Věděla jsem, že na autobusy se moc spoléhat nedá, ale myslela, že taxíky jsou v pohodě (už vím, že nejsou). V sobotu večer jsme si na 9 ráno zarezervovali dvě taxi, samozřejmě ráno přijel jen jeden (s 15 minutovým zpožděním) a ten druhý se asi nějak zapomněl po cestě. Naštěstí pro nás stihly přijet jiné taxíky, tak jsme se na Coach station dostali celkem včas.

V Liverpoolu jsme nejdříve zamířili do centra, ale jelikož každého zajímalo něco jiného, rozdělili jsme se do menších skupinek a chodili jsme zvlášť. Liverpool ovšem není nijak velký, takže jsme se stejně všichni navzájem několikrát potkali.

Já jsem se Stine a Tess vyrazila přes centrum do Albert Dock, asi nejznámějšího doku v Liverpoolu (btw. Liverpoolské pobřeží bylo vyhlášeno památkou UNESCO). Je to rozsáhlý komplex, kde se nachází Musem of Liverpool, Maritime Museum, Tate Liverpool a spousta malých obchůdků a stylových anglických restaurací. Všude kolem je taky spousta Superlambananas - místní úchylka, různě pomalované velké sochy, asi nějaký mix ovce a banánu :D Je to tady asi docela oblíbené, jelikož Superlambananas jsou i v muzeu a taky si je můžete koupit v obchodě se suvenýry (asi deseti centimetrová zmenšenina za úžasných 35₤).

Poté jsme zamířili přes Čínskou čtvrť (kde kromě Čínské brány není nic zajímavého :D) do Liverpool Cathedral. Je to opravdu monumentální stavba (prý má jednu z nejdelších chrámových lodí), její věž jde vidět snad z každé části Liverpoolu. Katedrálu jsme si prohlédli i uvnitř, to mě ještě více nadchlo, vypadalo to úplně úžasně, honosně. Dojem akorát narušovala kavárna a obchod se suvenýry přímo v katedrále.
S holkama jsme usoudily, že už jsme toho ve městě viděly dost, takže jsme ještě ochutnaly tradiční doughnut a klasicky jsme se vydaly na nákupy. Opět jsem byla příjemně překvapená, jelikož obchody nebyly tak narvané jako v Manchesteru, takže se dalo v klidu nakupovat (a výběr byl opravdu veliký).
I když jsem po celodenním výletu byla celkem unavená, ještě jsme měli v plánu další akci. Náš španělský spolubydlící Manu slavil narozeniny (teprve dvacáté :D), takže jsme koupili dort, vyzdobili jídelnu a udělali jsme mu (snad) pěkné narozeninové překvapení.  Ty vytrvalejší z nás (já samozřejmě taky :D) vyrazili ještě na pokračování narozeninové party do clubu v Manchesteru.

Takže celý den byl opět úžasný a dokonce ani nepršelo!

Trip to Chester

Tak konečně jsem se dostala k tomu, abych sepsala zážitky z výletu do Chesteru. Myslím, že se nám to opět povedlo, hlavně počasí zase vyšlo a užily jsme si jeden z posledních dnů bez deště (od té doby pořád prší, paráda, miluju to tady čím dál víc! :D).

V neděli ráno jsme s Peťou a Amandine vyrazily směr Manchester, odkud nám jel bus do Chesteru. Ten jsme stihly tak tak, jelikož veřejná doprava opět nezklamala a bus do Manchesteru měl zpoždění. Naštěstí jsme do Chesteru v pohodě dorazily a mohly jsme si užít „jedno z nejlépe zachovalých měst ve Velké Británii“, kde se mimo jiné nachází největší zoologický zahrada Velké Británie (ale tu už jsme bohužel nestihly, tak snad příště). Můžu potvrdit, že město je zachovalé fakt úžasně. Atmosféra v Chesteru je úplně skvělá, až nepopsatelná, všude krásné budovy, obchůdky, baráčky!

Veverkaaa

Postupně jsme obhlédly jednotlivé památky, Chester Cathedral, Town Hall, Castle, St John´s Ruins, muzeum a různé kostely. Nejvíc nás ale stejně zaujaly veverky v místním parku, se kterýma máme asi milion fotek :D  Samozřejmě, že jsme nezapomněly ani na nákupy a prohlédly jsme si pár obchodů. Musím říct, že oproti narvanému Manchesteru docela příjemná změna.

Na oběd jsme zašly na tradiční „jacket potato“, tentokrát jsme si daly plněnou bramboru fazolemi a sýrem s česnekovým chlebem (ten byl ale úplně nejlepší). I když se to nezdá, je to hodně vydatné jídlo, takže jsem měla co dělat, abych to snědla (a stejně se to nepovedlo :D). Taky jsme navštívily typickou anglickou čajovnu (i když já jsem si tam dala čokoládu). Atmosféra opět úplně úžasná (ceny až tak moc ne :D), porcelánové nádobí, obrazy na zdech, číšnice v tradičních oblečcích.

V 5 jsme se pak vypravily opět směr Manchester. Tam už to nebylo tak super. Začalo docela hodně pršet a stejně jako ráno, i teď jsme museli čekat na bus (víc jak 30 minut!).

Btw. Dneska jsem si užila taky parádní den. S ostatníma erasmákama jsme navštívili „Red Hot World Bufet“. Tam určitě musí zajít každý, kdo bude v Manchesteru (já to plánuju aspoň každý týden jednou :D)! Za 8₤ můžete sníst tolik jídla, kolik chcete a výběr je opravdu obrovský! Indické, čínské, italské jídlo, mořské plody, všelijaká zelenina, milion druhů dezertů a zmrzliny... No prostě úplně paráda!

Party, party!

Poslední dva dny to bylo celkem náročné, ale o to víc zábavné. Ve čtvrtek jsme vyrazili na Erasmus party a v pátek jsme pořádali první House party u nás v domě.

Ale tento týden není jen o party (taky jsem byla dvakrát ve škole :D), a ve středu jsem se vydala s Interlinkem (další organizace, která se stará o zahraniční studenty) na procházku ze Salfordu do Manchesteru. Docela mile mě překvapilo, že je to fakt kousek (myslím, že za 20 minut se to dá zvládnout). Zúčastnilo se asi 50 studentů a jejich mentorů, já už jsem taky konečně jednoho dostala - studentku Salmu (plánuje nějaký společný meeting, tak jsem zvědavá). Asi jsme trochu vypadali jak skupinka šílených Japonců, jelikož skoro všichni si fotili každou kravinu (někteří i chodník :D).

Ve čtvrtek jsme měli v plánu Erasmus party v jednom clubu v Manchesteru. Nejdřív jsme vyrazili na oslavu narozenin jedné erasmačky, což bylo super, protože jsme poznali spoustu nových lidí (a taky jsme dostali dort). Kolem 11 večer se nás asi jedenáct narvalo do minibusu pro 8 lidí a vydali jsme se do clubu. Party byla super, konečně se tam dalo aspoň trochu hýbat a hudba byla taky skvělá, tak jsme si to pořádně užili. Docela nás zarazilo, že club zavíral už po 2, i když tam byla ještě spousta lidí. Vstupné do dalšího clubu se nám už platit nechtělo, tak jsme se vydali domů.

A na pátek jsme měli velké plány. Nejdřív v 5 hodin house meeting (kde jsme probírali úklid a noční klid a takové věci). Pak jsme se s Pauline vydaly do obchodu na nákup, protože jsme si domluvili první společnou večeři  - tortilly. Ty se povedly úplně parádně, všem moc chutnalo (a navíc to bylo hodně finančně výhodné :D), takže to určitě brzo zopakujeme. Kolem půl 10 začali přicházet první lidi na naši House party. Nejdřív to bylo docela poklidné, ale pak se to začalo celkem rychle rozjíždět. Během půl hodiny tu bylo zhruba 30 lidí (a pořád jich přibývalo) a někdo dokonce dotáhl i repro bedny. Pak už se tančilo úplně všude, na židlích, na stole, v kuchyni. Myslím, že to probíhalo parádně, skoro všichni byli spokojení, akorát se tu stalo pár podivných věcí (někdo vyrval tlačítko od trouby a ukradl toaletní papír a štětku na záchod, nechápu :D ). Ale určitě to stálo za to a už se těším na další House party!

Výlet do Leeds

Včera jsem se konečně dočkala prvního výletu mimo Manchester. Původně jsem měla v plánu navštívit Lake District s International Society, ale než jsem si to pořádně rozmyslela, lístky už byly vyprodané. Takže jsem využila náhradní plán - výlet do Leeds.

Na výlet jsem se vydala s Peťou a dalšíma dvěma holkama z ČR, Pavlou a Janou. Dopředu jsme si zamluvily bus a to bylo v podstatě vše, co jsme si zařídily. Jedna cesta trvala asi hodinu a vyšla jen na 2₤ (docela sranda, když 10 minut městskou dopravou vyjde na 1,4₤ :D ). Do Leeds jsme dorazily něco po 11, počasí bylo parádní, celou dobu svítilo slunko, takže jsme si to užívaly.

Nejdřív jsme se vydaly na vlakové nádraží pro mapu města, ta byla ovšem úplně na nic, protože polovina památek a ulic byla bez názvu. Takže jsme vždycky tipovaly, kudy asi půjdeme a kam se dostaneme (naštěstí nám to skoro pokaždé vyšlo).

Prohlédly jsme si budovu  Post Office, Leeds Town Hall a Library a taky Park Square. Po cestě nám docela vyhládlo, takže jsme zamířily na oběd. Holky chtěly zkusit tradiční fish & chips (já teda ne, protože už jsem měla ve středu, to stačilo), což nebylo tak lehké najít, protože všude prodávali jen samé sendviče nebo hamburgery. Nakonec se nám ale zadařilo a objevily jsme fish & chips a dokonce se slevou (kvalita ovšem nebyla nic moc..:D ).
Po vydatném obědě jsme pokračovaly v prohlídce města. Vyrazily jsme obhlédnout The University of Leeds (my máme hezčí :D) a Millennium Square, kde se nachází Civic Hall a Leed City Museum, kam jsem se i podívaly, když to bylo zadarmo.

Takové dlouhé procházky a neustále focení nás docela zmohly, ale ještě jsme se vydaly prohlédnout obchody (nečekaně zase Primark). A už byl večer, všude se zavíralo, tak jsem ještě zamířily do Starbucks na kafe, kde jsem vydržely až do zavíračky (která ale byla už v 8).
Pak jsme se vydaly na bus. Holkám jel už před 9, ale já jsem si lístky rezervovala později, kdy zdražily na 10₤, takže jsem si našla jiný bus a  jela jsem sama až po 9. Cesta naštěstí rychle utekla, do Manchesteru jsem dorazila před 11. Při hledání zastávky na bus do Salfordu jsem se docela bavila, když se všude kolem promenádovaly holky (pár jich i spadlo na zem :D) v mini šatičkách a deseticentimetrových botách na podpatku (a bylo jedno, jestli mají 50, 80 nebo 120kg..). To abych si šla nakoupit nový outfit, abych sem dobře zapadla..:D

A začíná škola

V pondělí odpoledne mě podle rozvrhu čekala „induction“ z mé fakulty a taky z knihovny. Na úvodní přednášku byli pozváni všichni erasmáci z fakulty a taky koordinátoři jednotlivých oborů. Hned na úvod jsem zjistila, že z asi 50 zahraničních studentů je polovina z ČR (nechápu, co je to za podivnost :D ). Následovalo rozdávání rozvrhů a představování našich mentorů (místní studenti, kteří se o nás mají „starat“). Čekala jsem, že každému přidělí jednoho mentora, kterému bude pomáhat. Nakonec vychází jeden mentor zhruba na 10 erasmáků a asi se o ně ani nijak extra nezajímá (já jsem své mentorce zatím jen zamávala a od té doby jsem ji neviděla :D ).

Původně dvouhodinová přednáška trvala asi jen 30 minut, takže jsem se v mezičase stihla registrovat do sport centra i do international society, která pořádá různé výlety, akce, sportovní aktivity nebo výuku jazyků. Ve 3 mě čekala ještě „induction“ v knihovně, kde nám důkladně vysvětlili, jak funguje jejich systém a pak si nás ještě prozkoušeli v testu (naštěstí jsme uspěli).

Šprtka ve druhé lavici :D

Dnes jsem šla poprvé oficiálně do školy, konkrétně na předmět „Constructing Guilt and Innocence“.  A první dojmy? Určitě mě to hodně zaujalo (rozhodně víc než sociologie na FSS!). Přednáška sice trvala 3 hodiny, ale hodně rychle to uteklo (asi proto, že začala o 15 minut pozděj, končila dřív a v průběhu jsme měli přestávku :D ). 

V první části se probíral jeden konkrétní případ, musím říct, že celkem podrobně (dnes to bylo o sériovém vrahovi z Manchesteru), pak následovala trocha teorie a ke konci jsme se opět vrátili k případu, tentokrát jsme si vyzkoušeli i trochu praxe a rozebírali jsme výpovědi obžalovaných. 

Jinak je náš učitel celkem sympaťák, je mu dobře rozumět a vše probírá hodně zajímavě. Jediné co mi vadilo, byla klimatizace, která musela být nastavená tak na 18°, takže příště se víc přiobléknu a bude to bez chyby.

Oproti ČR je výuka celkem rozdíl, vše se bere hodně prakticky a celkově mají učitelé jiný přístup, ale o tom napíšu jindy, až toho zažiju trochu víc.

První víkend

Po pátečním karaoke jsem si trochu přispala, takže jsem v sobotu vstávala až kolem 11. Už dopředu jsem byla s holkama domluvená, že půjdeme po obědě nakupovat. Takže jsme s Peťou, Pauline a Jess (už si začínám pomatovat jména, konečně) vyrazily busem směr Manchester Centre City. Docela jsme se zděsily, když jsme viděly, kolik lidí taky vyrazilo na nákupy. Nejdřív jsme vyrazily do Primarku, asi největší a nejlevnější obchod, kam chodí snad úplně všichni. To se nám ale moc nevyplatilo, jelikož už po 5 minutách jsme se navzájem ztratily, takže jsem nakonec odcházela jen s Peťou, protože jsme si domluvily sraz přes smsky. Pak jsme zašly ještě do pár obchodů, ale všude tak narváno, že nás to od nákupů docela odradilo. Příště si na nákupy o víkendu asi už určitě netroufnem.

Večer jsme s holkama chvíli poseděly v jídelně, přidaly se i naše dvě sousedky z vedlejších domů. Dozvěděla jsem se, že bydlím v hodně klidném a pohodovém domě. Victoria, která tady není v rámci Erasmu, ale začíná prvním rokem normálně studovat, bydlí většinou s Angličanama. Prý to u nich bývá většinou hodně divoké, takže není výjimkou potkat 4 lidi v jedné sprše, vyhazovat toustovače z okna nebo hrát ragby na chodbě (která je asi tak „velká“ jak můj pokoj). Párkrát už tu byla i záchranka, občas to tu někdo prostě nezvládne.

Kolem 11 večer jsem se s dalšíma 5 holkama vypravila taxíkem do Manchesteru. Asi (teda určitě) jsme měly vyrazit dřív, protože na nás čekala několikametrová fronta, teda dvě. Takže jsme si stouply do té druhé a čekaly, až nás ochranka pustí do první fronty blíž klubu 5th Avenue. Tam se kontrolovaly ID karty, kabelky, a pokud někdo neměl uzavřené boty, musel podepsat, že pokud si třeba rozřízne nohu, bude za to zodpovědný sám. Vstupné stálo pro studenty 4₤, pro ostatní 6₤, jinak za vodku s red bullem se platilo 2₤, za dvojitou 4₤. Asi 30 minutové čekání ve frontě stálo za to. Prostředí klubu bylo parádní a hudba byla taky super, žádné ohrané „diskárny“ jak v ČR. Hráli třeba Red Hot Chili Peppers nebo The Killers, parket byl úplně plný a většinou všichni zpívali texty, takže atmosféra byla skvělá. Večer jsme si užily, dobře si zatančily a pobavily se a kolem 3 jsme vyrazily zpátky na kolej.

V neděli jsem po snídani (v 1 odpoledne :D ) vyrazila do campusu do Salford Museum and Art Gallery, kde se konala výstava „Vintage Village“. Takže jsem si prohlédla staré (většinou kolem roku 1940) oblečení, boty, doplňky, knížky, nádobí a nevím, co všechno. Většina věcí se dala i koupit, ale až tak moc mě tam nic nezaujalo. Aspoň jsem si udělala procházku po campusu a vyfotila pár fotek.

Zítra mě čeká „Induction Event“ na naší fakultě, tak jsem zvědavá, co si na nás všechno připraví.

Další uvítací akce, nákupy a karaoke party

Na pátek byly připraveny další uvítací akce, tentokrát jsem se šla nejdřív podívat do sportovního centra. Nabízeli zde registrace do různých sportovních, ale i společenských spolků, od fotbalu, přes roztleskávačky nebo křesťanský spolek, až po focení v přírodě nebo žonglování. Registrace i účast v různých spolcích je zdarma.

Sportovní centrum nabízí taky celoroční registraci, kde za 20₤ (pro studenty ubytované na kolejích) můžete využívat bazén, posilovnu nebo další sportovní aktivity jako je aerobic, zumba, jóga, box a tak různě. Na každý den je rozpis různých aktivit, které se během týdne opakují, takže si můžete vybrat i podle svých časových možností.

Jedna z budov univerzity, před kterou
se konala malá módní přehlídka

Ze sportovního centra jsem zamířila na další uvítací akci „activities fair“, kde bylo opět plno stánků, kde se propagovaly různé aktivity a rozdávalo se plno letáčků a různých blbostí. Takže jsem si opět odnesla plnou tašku voucherů, slev, rozpisů na bus, pozvánek na party a taky pizzu zdarma. Ta byla nejlepší a taky nejvíc propagovaná, po celém campusu chodili týpci oblečení v krabicích od pizzy a rozdávali poukázky (1 + 1 pizza zdarma, nebo studentská pizza za 1₤, to se bude hodit J ) a zvali, teda spíš vyřvávali všude kolem „free pizza“.

Po obědě jsme se s Peťou vypravily do centra Manchesteru. Cesta busem od kolejí trvá chvilku (asi 5 minut) a busy jezdí skoro každých 10 minut. Jedna cesta vyjde na 1,2₤, i když nazpátek jsem platila 1,4₤, tak nevím :D Někomu se to zdá moc, někomu málo, ale myslím, že když se nejezdí každý den, tak se to dá. V centru jsem byla jen chvilku, ale už teď se mi tam líbí. Příště to musím víc prozkoumat a nafotit, včera to totiž moc nevyšlo, protože jsem potřebovala nakoupit hlavně zásoby jídla a ramínka do skříně. Tahat se taškou plnou jídla není moc sranda, ale dneska jedu na další nákupy, tak snad stihnu i nějaké fotky.

Večer jsme pak měli „house meeting“, kde jsme se domluvili na uklízení a společných penězích na potřebné věci.

Kolem 9 jsem se pak s dalšíma čtyřma spolubydlícíma vydala na karaoke party do univerzitního baru. Lidí tam bylo hodně a alkoholu taky, i když to nebyla moc levná záležitost. S holkama jsme si dávaly kopperberg, nějaké ovocné švédské pivo, půl litru za 3,8₤ není teda žádná sláva. Ale asi lepší než vodka s limonádou (ani ne 2 dcl) za 2₤. Tak jsme usoudily, že příště si nakoupíme v obchodě, kde to není o moc dražší než  v ČR, abychom pak nemusely moc utrácet v baru. Karaoke party se myslím docela vyvedla a místa na zpívání byla beznadějně obsazená. Někomu se ze začátku docela dařilo, ale s postupem času (a s přibývajícím alkoholem) byly výkony čím dál „kvalitnější“ :D
Tak takhle jsem zakončila páteční večer a už se těším, co mě čeká dneska :)

Btw. mají tu pěkné odpadkové koše 

Jak si tu bydlím

University of Salford má 10 různých kolejí, aspoň podle mapy. Erasmákům je „doporučena“ kolej Castle Irwell Student Village, ale v podstatě jsme si ani nic jiného vybrat nemohli :D. Castle Irwell je úplně na okraji campusu, ale i tak to není daleko, celkem se tu nachází 65 „houses“ a víc jak 50 „flats“. Já bydlím v domě 44, který má 3 patra a nachází se tam 11 pokojů, celkem dobře vybavená kuchyňka, jídelna, 2 WC a 2 sprchy. Pokoje jsou fakt hodně malé, vleze se sem akorát postel, větší stůl a skříň (bez poliček a bez ramínek, chytré), výhodou je velká nástěnka a umyvadlo se zrcadlem. Už jsem si tu vylepila nějaké fotky, vystavila rámečky a přeměnila povlečení, tak to hned vypadá útulněji.

uvítací balíček

Taky mě tu potěšil uvítací balíček, ve kterém sice nebylo nic speciálního, nějaké sladkosti, RC cola (půlku jsem ráno úspěšně rozlila na koberec), letáčky a taky jedna speciální brožurka s podrobným návodem na instalaci internetu ("just a few steps" to fakt nebylo :D). Už dopředu mě varovaly, že je celkem horor ho nainstalovat. U mě to šlo překvapivě celkem v pohodě, protože mám dobrý antivirus, ale třeba Peťa se u toho docela navztekala. Já jsem se ovšem radovala předčasně a teď se vztekám taky. Když jsem zapnula notebook podruhé, opět se začala načítat nějaká trapná kontrola, která „zkontroluje, jestli Váš systém vyhovuje nastavení síťové bezpečnosti.“ Jenže kontrola už trvá asi půl hodiny. Jestli tohle budu muset absolvovat pokaždé, když zapnu počítat, tak to bude fakt sranda. Tak nakonec pomohl restart, klasika :D

A s kým tady bydlím? Můj house je už plně obsazený, za spolubydlící mám 9 holek a jen jednoho kluka (chudák:D). Přesněji je tu Peťa, dvě Francouzsky, dvě Italky, jedna Dánka, dvě holky z Kazachstánu, které náhodou studují v Praze (ale v angličtině), a náš jediný kluk je Španěl, ten s námi zatím teda moc nekomunikuje, ale snad to přijde! Všechny holky vypadají mile, přátelsky, Italky jsou klasicky trochu divočejší :D Dnes jsme měly „čajový dýchánek“ v jídelně, kde jsem dokonce ochutnala salám z koňského masa, který dovezly holky z Kazachstánu. Pro někoho nechutné, ale já jsem aspoň zkusila a nebylo to špatné, něco jak náš normální salám. Tak jsme se navzájem aspoň trochu seznámily a taky se domluvily na zítřejší nákupy v Manchesteru, „house meeting“ ohledně rozdělení si služeb na úklid a asi i nějakou tu party (no uvidíme, co z toho bude).

Můj pokoj (btw. ta druhá červená plocha není
další nástěnka, ale roleta na okně :D)

Můj pokoj

První zážitky z Manchesteru

Tak jsem se rozhodla, že i já si začnu psát blog, když mým spolužákům to tak dobře jde (Verča na Erasmu v Norsku http://erasmus-in-norway.blog.cz/ a Láďa v Americe http://studovatjesiuzivat.blogspot.com/). A nečekaně bude o erasmáckém pobytu v Manchesteru na University of Salford.

Už přílet do Manchesteru nebyl tak pohodový, jak jsem si představovala. Ale kdyby to šlo vše podle plánu, byla by to nuda, ne?:D Dopředu jsem si zarezervovala „free ticket“ na odvoz z letiště až k univerzitnímu ubytování. Na letiště jsem dorazila kolem půl 9 večer, a jelikož odvozy měly být zajištěny až do 9, neměl být nikde žádný problém. Na letišti ovšem nikdo nečekal a z informací nás poslali na „the station“, kde se nacházel „international student meeting point“, tam bylo ovšem úplně prázdno. Po asi hodině bloudění a hledání různých spojů, při kterém jsem se tahala s 22 kilovým kufrem a 10 kilovou taškou, si nás náhodou všiml jeden Angličan a zavedl nás k taxíku, který jezdil speciálně k univerzitě. Tak jsem se naštěstí v pohodě dostala až k recepci mojí budoucí koleje. Navíc by mi měla univerzita cestu i proplatit, takže to nakonec vyšlo dobře.

Při čekání na paní z recepce jsem zůstala docela v šoku. Všude kolem se scházely různé skupinky mladých Angličanek oblečených v mini šatičkách a botách na podpatku, zatímco já jsem zmrzala v riflích a podzimní bundě. Občas se objevila nějaká holka aspoň se svetrem, ale to byla výjimka. No jo, alkohol umí asi pořádně zahřát. Před tím, než jsem dostala klíčky od pokoje, jsem se musela nechat vyfotit (v 11 večer, navíc po celodenním cestování jsem určit vypadala úchvatně!). Večer už jsem akorát zalehla do postele, na nic víc jsem se fakt nezmohla. Takže takhle úchvatně probíhalo mých prvních pár hodin v Manchesteru.

Na ráno jsem měla jasný plán - vyrazit do campusu na Welcome expo, moc jsem netušila, o co jde, ale jelikož jsem na univerzitu dorazila až ke konci všech uvítacích akcí, neměla jsem ani žádnou jinou možnost na výběr. Od kolejí jezdí free bus, který postupně projede celým campusem. V brožurce jsem se dočetla, že by měl jezdit od 7 každých 10 minut, ale na zastávce jsem nakonec čekala asi půl hodiny, navíc začalo pršet, paráda J Od ostatních studentů jsem se dozvěděla, že na jízdní řád se tady moc spoléhat nedá, prostě se musí čekat nebo jít pešky, což někdy vyjde i rychleji. Welcome expo byl zahájený několika krátkými přednáškami o různých školních programech, systému školy a na závěr proslovem jednoho týpka z ochranky (hlavně nemáme telefonovat za chůze :D). Všichni vypadali velice mile a nezapomněli několikrát zmínit, že se na ně můžeme s čímkoliv obrátit a se vším nám rádi pomůžou (docela rozdíl oproti ČR). Po přednáškách jsme se mohli zastavit u různých stánků, které se specializovaly například na ubytování, erasmus, sportovní aktivity, zdravotnictví, ale taky zdravou výživu nebo na gaye a lesbičky. Odnesla jsem si několik map univerzity a campusu, milion různých letáčků a drobností a taky doporučení na očkování.

Z Welcome expa mě poslali do dalších budovy, kde probíhala registrace a výdej ID karet. To dalo docela zabrat, už teď mám 3 různá přístupové jména nebo emaily a k tomu různá hesla, které někdy nebylo vůbec lehké sehnat. Naštěstí tam byli opět všichni ochotní a s těmi nejdebilnějšími dotazy mi poradili.

Na oběd jsem pak zašla do jedné z univerzitních restaurací. Docela mě překvapilo, že voda stojí stejně jako cola (0,5 litru za 1,2₤). Jinak byly ceny docela v pohodě, kolem 3₤ se dalo dobře najíst, i když porce nebyly moc velké (ale pro mě akorát).

Snažila jsem se ještě sehnat někoho, kdo by mi pomohl změnit si jeden předmět, ale na informacích naší fakulty nikdo nebyl a v budově jsem nikoho schopného nenašla, takže budu spoléhat na email. Na kolej jsem se chtěla dostat free busem, ale na ten bych asi čekala hodně dlouho, tak jsem se vydala pešky. Cesta trvala necelou půl hodinu i s mini zastávkou ve Sparu, navíc je všude kolem campusu hodně zeleně a přírody, tak je to celkem příjemná procházka.

Teď už si jdu uklidit a zútulnit svůj mini pokoj, abych pak mohla vyfotit a napsat, jak si tu bydlím.